Jabloň je v květu, kolem dokola raší světle zelené listí a slunce si hraje s tou krásnou jarní zelení. v trávě fialky, žluté kvítky zářící jako malá...
Ale je mi to jedno – má talent, ale je hloupý, hloupost téhož druhu jako u Émila Bastiena, který je velmi rozumný, umělecky založený, dává dobré...
Máma je na tom lépe, přijímala návštěvy.
To není život! Nikoho nevidět, nikam nejít!!! K čemu tedy všechno!!
A pak uveřejnil v „Le Gaulois“ půvabný fejeton – cítím se obměkčená… Je to velmi zábavné.
Jsem tím velmi rozrušená a zatím skládám odpověď Maupassantovi.
A „Le Gaulois“, který vychází s plánkem Salonu ve stejný den jako „Le Figaro“, má, jak se mi zdá, stejnou váhu – nebo skoro stejnou.
Salon… Je to skutečně čím dál horší, nebo jsem já čím dál náročnější?
Pak malíři: Munkácsy s manželkou, Hébert atd. atd.
Má mi sdělit spoustu dobrých věcí. Mám *skutečně velký úspěch*!! „Ne ve srovnání s vámi nebo s ateliérními kamarády, ale u všech; včera jsem viděl...
Zároveň s právě dokončeným Ukřižovaným Kristem vystavuje Krista před Pilátem z doby před dvěma lety. Připadá mi to mnohem lepší než v ateliéru –...
Ale myslet, věřit, že brzy zemřeme? Věřím tomu? Ne, ale bojím se toho.
Jsem šílená, že chci psát. Mohu vůbec? Nestačím na to, nic neumím. Nic neumím. Nic neumím.
To je zábavné. Ale mně to, víte, do hlavy nestoupne.
Jak to, že Wolff neřekl o mém obraze nic? Je snad idiot? Nebo ho neviděl – to je ještě možné; při průchodu sálem č. 17 ho snad rozptylily jiné věci....
Aby se člověk takovému muži zalíbil, udělal by cokoli! A vy si myslíte, že jsem schopná lásky… Jako všichni ostatní! Ach, Bože.
Dnes ráno na Salonu s Claire, oběd v rue de Marignan.
Zapomněla jsem říci, že jsme na schodišti v Divadle des Italiens potkaly Hechta. Je nadšen mým obrazem.
Můj obraz *Jean et Jacques* získal v Nice čestné uznání. Všichni jsou bez sebe radostí – kromě mne.
V deset hodin dopoledne přišel Émile Bastien s panem Hayemem.
Celá řada známých. Bertier, s nímž si vyměňujeme předpovědi ohledně medaile. Ducros. Faleyeffovi – ti mě otravují, atd. atd.
Abych poděkovala Etincelle, poslala jsem jí květiny; napsala mi půvabný dopis a já jí odpověděla tak povedeně, že dnes přišla osobně. Hned jsme vyšly...
Na večeři jsou paní Gaillardová a Bagnitsky. A Émile Bastien velmi dojatý mým dopisem. Pozdravil mě zcela jinak a několikrát jsem viděla, jak na mě...
Bez spánku. Byla jsem příliš rozrušena, je pět hodin ráno.
Opovažuje se také říci, že Bastien nikdy neuměl sestavit obraz, že maluje portréty a jeho obrazy že jsou portréty. A také, že neumí akt. Ten Žid je...
A nakonec to možná přejde i na mě.
Je to rozkošné – a navíc Carolus sedí v porotě, ale já o tom ani muk.
Jsou tam obrazy za šest set milionů a to je teprve třetina toho, co namaloval. Jsem v tmavě šedém. Paní Gaviniová je s námi, pak různí známí:...
Dnes se hlasovalo o prvních a druhých medailích. Zítra o třetích.
A proč? Ach, bída. Vracím se ze Sèvres. Ach, je to strašné. Krajina se tak proměnila, že se jí už nedá dotknout, jaro je pryč. A navíc moje jabloňové...
To neblahé svědomí se snad probudilo. Nepřeceňuji vaši moc, ale jsou tu tři nebo čtyři vlivní muži (Bouguereau, Boulanger, Lefèvre atd.), kteří...
Ale je to strašně ponižující.
Tony mi píše v podobném duchu a já mu odpovídám:
Člověk se snaží věřit v Sílu nade vším, kterou stačí jen vzývat… Tento úkon nepřináší ani únavu, ani dotčení, ani pokoření, ani nudu. Člověk se modlí.
Píše tedy Coppéemu, dostane audienci, píše mu z Říma, přináší mu obraz, kopii madony. Básník jí za obraz děkuje a vyjadřuje lítost, že jí svůj dík...
„Stokrát raději bych byl udělal váš obraz než Maurinův,“ říká.
Ale ano, čtu Sullyho-Prudhomma od včerejšího rána. Mám tu dva svazky a myslím si, že je to velmi dobré… O verše se příliš nestarám; zajímají mě pouze...
Chudák starý, chudák ubohý, chudáček malý.
A pak maluji květiny. Panel pro Étincelle.
Stejně jsou to pěkní darebáci, že neudělili medaili mému obrazu.
Byl mým oddaným a věrným psem; plakal, když jsem odcházela, a hodiny sedával u okna a čekal. Pak jsem se v Římě zbláznila do jiného psa a Pratera...
Tak dlouho už po tom všem volám…
Hle moje šaty z bílého hedvábného mušelínu; živůtek tvořený dvěma překříženými drapériemi je uvázán na ramenou drapérií. Rukáv je krátký a taktéž...
Přišly jsme trochu pozdě; paní Frederiksová nebyla u velvyslancovy choti, s níž máma vyměnila pár slov. Jsem velmi klidná a zcela bez rozpaků. Dost...
Prší, a jak to ten obraz zdržuje!
Dnes ráno jsem navštívila Canrobertovy. Stále jsme srdeční přátelé a jsou to opravdu poctiví lidé. Maršálová chce, abych namalovala maršálův portrét....
Canrobertovi přicházejí v pět a berou mě na večeři k sobě. Při tomto vedru jsem neměla co na sebe, ale protože tam bude jen slečna de Vatry, nejlepší...
Mnoho lidí na mámině přijímacím dni. Jsem samá elegance! Šaty ve velmi čistém stylu Ludvíka XVI. ze šedého taftu s vestičkou z bílého hedvábného...
Řekla jsem vám, že se domnívám, že jakýsi Oppé a spol. se ptal na cenu. Jsou to velcí zprostředkovatelé. Měla jsem tu hloupost říct šest tisíc...
Dnes večer jdeme na „Macbetha“ (překlad Richepinův) se Sarou Bernhardtovou. Gaviniovi jsou s námi. Denis se stává úplně senilním – za dva roky klesl!
Jak mě ten obraz otravuje! A ještě je třeba udělat ruce! Už mě nezajímá ta kvetoucí jabloň ani ty fialky! Ani ta dřímající venkovanka! Bylo by to...
Pop, Bagnitsky a malíř Lehmann na večeři.
Jacques pózuje. Zdá se mi, že to nikdy neskončí.
Žádá architekta, aby mi „vyřídil jeho přátelství“ a poděkoval mi za výšivku.
Už není Venuše Kallipygos, je to Diana. Spokojila bych se i s Dianou, ale Diana se může proměnit v kostru…
Přinesli plátno a načrtla jsem zápasníky.
Jako muž bych byla dobyla Evropu. Jako dívka jsem se promrhávala v přemíře slov a ve výstředních pošetilostech. Bída!
„Tak ho zítra půjdeme navštívit!“ říká máma.
V roce 1872 jsme měli v Nice opici jménem Philibert, která zemřela na jakousi pomalou nemoc. Ukládali ji na terasu vily, na slunci, na kožich ze...
Poslali jsme Julesovi ruskou polévku. Náš kuchař jinak příliš neumí, ale polévky dělá jako nikdo. Jsou to báječné vývary; zvláště drůbeží, jako ten,...
A tři měsíce, tři měsíce.
Ale vracím se brzy – v pět hodin. Je to takřka hotové.