❦
Pátek 20. června 1884
Émile Bastien mi píše z Alžíru. Můj dopis končil třemi hlavičkami, každou s medailí na krku. Jules s čestnou medailí, já s první medailí a architekt s druhou. Na příští rok. Poslala jsem mu také fotografii Schůzky. A píše mi, že vše ukázal svému bratru, který byl velmi rád, že si mohl udělat představu o obraze, o němž se mu tolik vyprávělo. A že se mu velmi líbí a že zvolal: „To jsou ale hlupáci, že nedali medaili tomuto obrazu, který pokládám za zcela výborný!“ A že by byl velmi rád, kdyby mi mohl psát, ale že mu to není možné, že stále hodně trpí, a přestože trpí, rozhodl se vrátit za týden.Vendredi 20 juin 1884Emile Bastien m’écrit d’Alger. Ma lettre à moi se terminait par nos trois têtes avec chacune une médaille au cou. Jules la médaille d’honneur, moi une 1ère médaille et l’architecte une 2ème. Pour l’année prochaine. Je lui ai aussi envoyé la photo du Meeting. Et il me dit qu’il a montré tout ça à son frère, lequel a été très heureux d’avoir une idée du tableau dont on lui a tant parlé. Et qu’il le trouve très bien et qu’il s’est écrié: - sont-ils bêtes de ne pas avoir donné de médaille à ce tableau que je trouve tout à fait bien ! Et que, il aurait bien voulu pouvoir m’écrire mais que cela lui est impossible, qu’il souffre toujours beaucoup et que malgré ses souffrances il est décidé à revenir d’aujourd’hui en huit.
Žádá architekta, aby mi „vyřídil jeho přátelství“ a poděkoval mi za výšivku.
Il charge l’architecte de m »'envoyer son amitié » et de me remercier pour la broderie.
Před rokem by mě to bylo uvedlo v nadšení. Rád by mi psal! Těším se z toho jen… retrospektivně, neboť jak věci stojí, je mi to takřka lhostejné.
Il y a un an ça m’aurait transportée. Il voudrait pouvoir m’écrire ! Je n’en jouis que... rétrospectivement, car à l’heure qu’il est ça m’est à peu près indifférent.
V dolní části dopisu je moje hlavička s čestnou medailí pro rok 1886.
Au bas de la lettre il y a ma tête avec la médaille d’honneur pour 1886.
Jules musel být dojat jemným způsobem, jímž jsem v dopise utěšovala jeho bratra; dopis začatý vážně obsahoval „posilující slova“ a končil žerty – což je můj nejobvyklejší styl.
Jules aura été touché de la façon délicate dont je consolais son frère dans ma lettre, la lettre commencée sérieusement contenait des « paroles fortifiantes » et finissait en plaisanteries, ce qui est mon genre le plus habituel.
Myslela jsem, že Rosalie byla včera u Madeleine, a neodvažovala jsem se jí ptát – jako by přijmout nebo nepřijmout dopis od Maupassanta bylo důležité. Jak je člověk v hloubi duše dítě! Je-li tam dopis, uvažovala jsem, přijde mě najít do salonu nebo mi dá znamení; a protože jsem věděla, že šije v prádelně, procházela jsem se po chodbě a kašlala, aby vyšla a dala mi dopis. A při pomyšlení, že nebude nic, jsem pocítila úzkost…
J’ai cru que Rosalie avait été à la Madeleine hier et je n’osais pas la questionner comme si recevoir ou ne pas recevoir une lettre de Maupassant avait de l’importance. Ce qu’on est enfant au fond ! S’il y a une lettre pensais-je elle viendra me trouver au salon ou me fera signe, et comme je savais qu’elle était entrain de coudre dans la lingerie je me suis promenée dans le corridor en toussant pour qu’elle sorte me donner la lettre. Et en pensant qu’il n’y aura rien, j’ai éprouvé de l’angoisse...
Po tomhle, až vám budu vyprávět o svých dojmech ze skutečných, živých lidí, uvěříte mi!
Après ça quand je vous raconterai mes impressions à propos de personnes naturelles vous me croirez !
Tedy láska musí být něco jiného než všechna ta malá vzrušení způsobená vernisáží, umístěním v úrovni očí, Julesem, Maupassantem atd. atd.
Alors l’amour ce doit donc être autre chose que toutes ces petites émotions causées par le vernissage, la cimaise, Jules, Maupassant, etc. etc.