Pátek 23. května 1884

Otevření Meissonnierovy výstavy v ulici de Sèze ve prospěch nočního útulku. Máma je patronkou.
Jsou tam obrazy za šest set milionů a to je teprve třetina toho, co namaloval. Jsem v tmavě šedém. Paní Gaviniová je s námi, pak různí známí: Lachaud, Missak, Pavon, Iturbe. Pan a paní Doubleovi. Double je ošklivý, ale ke mně je velmi vlídný.
Paní Mackayová, ta Julesova, tam byla v černém; ocitla jsem se těsně u ní a srdce mi silně zabušilo; myslela jsem, že Bastien je zapomenutý, a hle – jsem dojata pohledem na jeho… dámu. Je velmi příjemná, ačkoli mladší.
Odtud jdeme do Salonu. Málo lidí. Carolus jako vždy rozkošný – doufám, že bude hlasovat pro mne.
A Tony. Dina ho vezme stranou a on jí řekne, že nemůže říct ani ano ani ne, že mám šance, ale člověk nikdy neví. A Hayem, který ohlásí návštěvu na dnešní večer. Skutečně přijde a zůstane přes hodinu, aby na mě vychrstl studenou sprchu.
Ráda bych věděla, co ho vede k tomu, aby mi přišel vyprávět nejrůznější věci určené k tomu, aby zničily mou pýchu, pokud nějakou mám. A to, a tamto. A obraz je příliš velký, kam ho umístit? To je velice těžké!
Kdyby mi ho koupil stát – na pěti stech francích mi přece nezáleží? Na americké obchodníky se nesmí spoléhat. Co se týče krajiny, to opravdu není nic zvláštního. A ten obraz, který byl tak dobrý, že jsem si nechala pomoci, se stává věcí… která se nevnucuje. No dobrá, nezoufalte.
A je vidět, že o mně mluvil se všemi umělci. Není to snad taktika špinavého Žida, aby mě přivedl k pokoře a koupil si něco velmi levně?
Viděla jsem mámu, jak se chystala říct mu drzosti, a Dinu, jak se rozčilovala. Mně to bylo k smíchu. Přijít schválně, aby mi víc než hodinu vnukal skromné pocity…
Musí za tím být nějaký zájem. Jaká škoda, že vůbec neslyším! Stála jsem tam jako hlupačka, vydána napospas obratnosti svých nejbližších! Kdybych byla… převezla bych toho obchodníka!
Tony říká, že nakupuje v hotelu Drouot a všude možně a překupuje.
Medaile se budu muset vzdát. Proč se o tom mluvilo? Byla jsem klidná.
A teď to bude zklamání.