Neděle 1. června 1884

A přitom už měsíc nedělám nic!
Ale ano, čtu Sullyho-Prudhomma od včerejšího rána. Mám tu dva svazky a myslím si, že je to velmi dobré… O verše se příliš nestarám; zajímají mě pouze tehdy, jsou-li špatné a ruší-li; jinak pro mne existuje jen vyjádřená myšlenka. Rádi rýmují – ať rýmují, jen abych si toho nevšimla. Tedy velmi subtilní myšlenky Sullyho-Prudhomma mi jsou nesmírně milé. A je u něj stránka velmi vznešená, téměř abstraktní, velmi jemná, velmi vytříbená, která se dokonale shoduje s mým způsobem cítění. Proč jsem psala Maupassantovi?
Sully-Prudhomme mnohem lépe odpovídá nevyřčeným něžnostem mých nejniternějších snění.
Právě jsem četla – chvíli ležíc na divanu, chvíli procházejíc se na balkóně – předmluvu ke knize Lucretiově a knihu samotnou. O přírodě věcí. Ti, kdo vědí, co to je, mi to ocení. Je třeba velkého soustředění, aby člověk pochopil vše; Musí to být psychologické čtení i pro ty, kdo jsou zvyklí s takovými tématy nakládat. Pochopila jsem vše – chvílemi mi to unikalo, ale vracela jsem se k tomu a nutila se znovu uchopit…
Měla bych velmi respektovat Sullyho-Prudhomma za to, že píše věci, které já zachycuji s takovými obtížemi. Nakládání s těmito myšlenkami je mu stejně blízké jako mně nakládání s barvami… Měl by tedy mít ke mně i on posvátnou úctu, protože s několika bahnitými barvami, jak řekl nesympatický Th. Gautier (ostatně Zola ho hodnotí jako já, ale když jsem ho hodnotila já, ještě jsem nečetla Zolu) – tedy s několika bahnitými barvami dělám tváře, jež vyjadřují lidské city, a obrazy, kde je vidět příroda, stromy, vzduch, dálky. Musí se považovat za tisíckrát lepšího než malíř tím, že zbytečně pátrá v mechanismu lidského myšlení.
Co učí sebe a ostatní? Jak funguje mysl?
Tím, že dává všem těmto rychlým, neuchopitelným intelektuálním pohybům jména. Já, ubohá nevědomka, si myslím, že tato subtilní filozofie nikoho ničemu nenaučí; je to bádání, jemná a obtížná zábava – ale proč? Zrodí se snad géniové, kteří napíší krásné knihy, z toho, že se naučí dávat jména všem těmto vznešeným a podivuhodným věcem? Nebo neobyčejní muži, kteří budou myslet v čele vesmíru? A pak, říká, člověk nemůže z předmětu poznat nic jiného než to, čím s ním je ve spojení, atd.
Většina těch, kdo mě budou číst, tomu neporozumí, přesto ještě ocituji toto: „Naše věda tedy nemůže přesahovat poznání našich kategorií aplikovaných na naše vnímání.“ Dobrá, to je ovšem zřejmé.
Nemůžeme pochopit více, než můžeme pochopit.
To je jasné. Hle – to je milenec, jakého bych potřebovala.
A chtějí, abych dnes večer šla k paní Kanchinové! Nikdy. Claire tu obědvala a hovořily jsme o Sullym-Prudhommovi, jehož knížku jsem držela v ruce. Je inteligentní ta dívka a její matka ji do všeho zasvěcuje.
Kdyby se mi bylo dostalo rozumného vzdělání, byla bych velmi pozoruhodná. Vše jsem se naučila sama; sama jsem si sestavila plán svých studií v Nice s učiteli gymnázia, kteří nevycházeli z údivu. Napůl intuicí, napůl tím, co jsem četla, jsem chtěla vědět to a ono. Pak jsem četla řecké a latinské autory a francouzské a anglické klasiky a moderní autory a vše. Ale je to chaos, přestože se snažím to vše uspořádat z lásky k harmonii ve všem.
Co je to za jméno – Sully-Prudhomme? Koupila jsem jeho knihy před šesti měsíci a když jsem se je pokusila číst, odložila jsem je jako pouhé příjemné verše. Dnes v nich nacházím věci hodné toho, aby mě zaujaly, a čtu vše jedním dechem – k tomu mě dohnala návštěva toho ubohého Coppéeho, jehož ani za mák neobdivuji. Ale Coppée o tom nemluvil, ani nikdo jiný – jaká je tedy spojitost a proč?
Je zřejmé, že s obrovským úsilím bych mohla filozoficky analyzovat tuto intelektuální práci. Ale proč? Změní to, co jsem si myslela?
To jsou teprve dopisy. Čtěte a řekněte, zda nemám novinářský temperament.
V příznivém prostředí bych za měsíc byla naprosto ve svém živlu. Ale mrhám svým zápalem a energií psaním věcí, které zůstávají pohřbeny v malém okruhu. Ach, bída!
Nejsem a nikdy jsem nebyla na svém místě.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: De natura rarum – Marie chybně za Lucretiův skutečný název De rerum natura (O přírodě věcí). Omyl zachován dle originálu. ↩