Středa 28. května 1884

Opsaný dopis · Lettre de Marie à Tony Robert-Fleury (de mémoire), 28 mai 1884

⚜

Pane,

Monsieur,

⚜

Nemyslete si, že jsem velmi rozrušena, protože vám znovu píši; svůj dopis si přesně nepamatuji, ale říkám mu v podstatě toto… aniž se rozčiluji.

Ne me croyez pas très agitée parce que je vous écris encore, je ne me souviens plus de ma lettre mais je lui dis en substance que... sans m’emporter.

⚜

– Již nevěřím, že pan Julian byl schopen hrát komedii.

— Je ne crois plus M. Julian capable d’avoir joué la comédie.

⚜

Ale jak nevěřit čemukoli v prvním okamžiku, když člověk vidí, že prošel groteskní Maurin s osmadvaceti hlasy? Nic bych nebyla řekla, kdyby neprošel ubohý Maurin; ostatní mají své přátele, ale odporný Maurin měl tytéž přátele jako já – žák ateliérů jako já.

Mais comment ne pas croire tout, au premier moment en voyant passer le grotesque Maurin avec vingt-huit voix ? Je n’aurais rien dit si le pitoyable Maurin n’avait pas passé, les autres ont leurs amis, mais le sale Maurin avait les mêmes amis que moi, élève des ateliers comme moi.

⚜

Chtěla bych tedy vědět, drahý mistře, jak to je, co řekla ctihodná porota, jaké jsou hlavní nedostatky. Proč? O své malbě si myslím méně dobrého než kdokoli jiný, ale přesto se dívám napravo a nalevo a vidím strašné věci oceněné – a zůstávám ponořena v oceánu pochybností.

Je voudrais donc savoir cher maître ce qui en est, ce qu’a dit l’honorable jury, quels sont les principaux défauts ? Pourquoi ? Je pense moins de bien de ma peinture que qui que ce soit mais malgré moi je regarde à droite et à gauche des choses affreuses récompensées et je reste plongée dans un océan de doute.

⚜

Jediné, co mě zajímá, je vědět, zda je můj obraz dobrý nebo špatný. Neříkejte mi, že je dobrý, abyste mě utěšil; je lepší říct mi pravdu a nenechat mě pokračovat na scestné dráze. Věci, které považuji za nulové, slabé nebo absurdní, jsou možná ty dobré – mýlím se, to je vše. Ti, kdo mou malbu chválili, mají velkou vinu. Budu se snažit kreslit jako hanebný Maurin. Když je to tak dobré, pan Julian může koneckonců dávat přednost směšnému Maurinovi přede mnou, každý má své oči. Ale mohla jsem nevěřit na čáry, když jsem viděla medaili té nuly Maurina?

La seule chose qui m’intéresse c’est de savoir si mon tableau est bon ou mauvais. Ne me dites pas qu’il est bon pour me consoler; il vaut mieux me dire la vérité et ne pas me laisser persister dans une voie fâcheuse. Les choses que je considère nulles, faibles ou absurdes sont peut-être les bonnes, je me trompe voilà tout. Ceux qui m’ont dit du bien de ma peinture sont bien coupables; Je vais tâcher de dessiner comme l’ignoble Maurin. Puisque c’est si bien, après tout M. Julian est libre de me préférer le ridicule Maurin, chacun ses yeux. Mais pouvais-je ne pas croire à des sorcelleries devant la médaille du nul Maurin.

⚜

Jsou na světě lidé schopní říci, že portrét od ohavného Maurina stojí víc než můj obraz?

Y a-t-il sur la terre des gens capables de dire que le portrait de l’affreux Maurin est plus que mon tableau ?

⚜

Pan Bastien-Lepage dostal osm hlasů za svou Johanku z Arku. Pan Martin dostal první medaili. A velikánský Maurin právě dostal 28 hlasů, přesně o 20 více než já…

M. Bastien-Lepage a eu huit voix sur sa Jeanne d’Arc. M. Martin a eu une 1ère médaille. Et l’immense Maurin vient d’avoir 28 voix, juste 20 de plus que moi...

⚜

Není tu ani svědomí, ani spravedlnost. Čemu tedy věřit. Jsem naprosto zmatena. Ale nikdy, nikdy nespolknu 28 hlasů darebáckého Maurina.

Il n’y a ni conscience, ni justice. Enfin que faut-il croire. Je suis absolument déroutée. Mais jamais, jamais je n’avalerai les 28 vois du crapuleux Maurin.