❦
Čtvrtek 22. května 1884
Dávno jsem slíbila, že zajdu navštívit Caroluse, a teprve dnes ráno jsem si na ten slib vzpomněla. Přijímá ve čtvrtek dopoledne. Jdeme tedy. Ten rozkošný člověk je v granátovém sametovém kabátci a věru naznačil kdovíjaký španělský krok, zatímco přítel hrál na kytaru. Ostatně jsem hrála na varhany a on zpíval, pak přítel.Jeudi 22 mai 1884J’avais promis il y a longtemps d’aller voir Carolus et c’est ce matin que je me rappelle de cette promesse. Il reçoit le jeudi matin. Nous y allons donc. Ce charmant homme est en pourpoint de velours grenat et il a ma foi esquissé je ne sais quel pas espagnol pendant qu’un ami jouait de la guitare. Du reste j’ai joué de l’orgue et il chante, puis l’ami.
Je to rozkošné – a navíc Carolus sedí v porotě, ale já o tom ani muk.
C’est charmant et puis il est du Jury Carolus, mais je n’en souffle mot.
Začínám být trochu nervózní. Před rokem, přesně na den, jsem se trápila úzkostí kvůli čestnému uznání. Ach, to není nic.
Je commence à être un peu nerveuse. Il y a un an, jour pour jour j’étais dans les angoisses de la mention. Ah ! ce n’est rien.
Řekněme, že nedostanu nic… Vypadá to tak.
Mettons que je n’aurai rien... Ça en a l’air.