❦
Sobota 28. června 1884
Jdeme tedy do ulice Legendre.Samedi 28 juin 1884Nous allons donc rue Legendre.
V roce 1872 jsme měli v Nice opici jménem Philibert, která zemřela na jakousi pomalou nemoc. Ukládali ji na terasu vily, na slunci, na kožich ze soboliny – a ona tam ležela s tím unaveným vzezřením člověka, s rozšířenýma očima a nervózními gesty. Tak.
En 1872 à Nice, nous avions un singe qui s’appelait Philibert et qui mourut de je ne sais quelle maladie lente. On le couchait sur la terrasse de la villa, au soleil, sur une pelisse de zibeline et il restait là, l’air exténué d’un homme, les yeux grandis et le geste nerveux. Voilà.
Není-li to přesně totéž, velmi se to podobá. Nejprve vstane, aby nás přivítal, a udělá několik kroků po pokoji; zdálo se mi, jako by se styděl ukázat se tak změněný.
Si ce n’est pas exactement cela, ça y ressemble fort. D’abord il se lève pour nous recevoir et fait quelques pas dans la chambre; il m’a paru comme honteux de se montrer si changé.
napříč stránkou
Matka byla pryč.
en travers La mère était sortie.
Velmi změněný, och! velmi změněný. Ale není nemocný na žaludek – nejsem lékař, ale nemá na to tvář. Vypadá… ateliérské drby musí mít pravdu.
Très changé, oh ! très changé. Mais ce n’est pas de l’estomac qu’il est malade, je ne suis pas médecin mais il n’a pas la tête à ça. Il a l’air... les potins des ateliers doivent avoir raison.
Zkrátka mi připadá tak změněný, že mu řeknu jen: „Nu, tak jste zpátky.“
Enfin je le trouve si changé que je lui dis seulement: Eh bien vous voilà revenu.
Není odpuzující. A hned tak milý, tak přátelský, tak laskavý k mé malbě – stále mi opakuje, abych se nestrachovala o medaile, úspěch stačí, vidí se, ví se atd. atd.
Il n’est pas répugnant. Et si gentil tout de suite, si amical, si bienveillant pour ma peinture, me répétant toujours de ne pas me soucier des médailles, le succès suffit, on voit, on sait etc. etc.
Rozesměji ho, když mu o jeho nemoci říkám, že byla potřebná a že mu prospívá, protože začínal tloustnout. Architekt vypadal nadšeně, když viděl svého nemocného tak veselého a milého. A povzbuzená se rozpovídám. Říká mi komplimenty k šatům a dokonce k rukojeti deštníku. Je to psí hlavička od Dupuyho – a obyčejné oko by si toho nevšimlo. Šaty jsou z šedé batisty (všechny moje šaty jsou nyní šedé) s živůtkem tak půvabně uvázaným, že si toho všimne.
Je le fais rire de sa maladie en lui disant qu’elle était nécessaire et lui fait du bien puisqu’il commençait à bedonner. L’architecte semblait ravi de voir son malade si gai et si gentil. Et encouragée je deviens bavarde. Il me fait des compliments sur ma robe et jusqu’à sur le manche de mon ombrelle. C’est une tête de chien de chez Dupuy et qu’un œil vulgaire n’aurait pas vu. La robe est en batiste grise (toutes mes robes sont grises maintenant) avec un corsage noué si joliment qu’il le remarque.
Dvakrát nás zadrží, říká mi okouzlující věci o mém talentu a žertuje se mnou o hromadě věcí.
Il nous retient deux fois, me dit des choses ravissantes de mon talent et plaisante avec moi sur un tas de choses.
Posadil mě k svým nohám na lehátko… Ty ubohé vyhublé nohy… Rozšířené a velmi jasné oči, rozcuchané vlasy. Ale je velmi zajímavý, a protože o to žádá, půjdu ho navštívit znovu.
Il m’a fait asseoir à ses pieds sur la chaise longue... Les pauvres jambes maigres... Les yeux grandis et très clairs, les cheveux ébouriffés. Mais il est très intéressant et puisqu’il le demande j’irai encore le voir.
Architekt, který nás doprovází dolů, mi to také říká: „Jules má z toho takovou radost, je tak šťastný, když vás vidí, říká, že máte mnoho talentu, přísahám vám.“
L’architecte qui nous accompagne jusqu’en bas me le demande aussi, cela fait tant de plaisir à Jules, il est si heureux de me voir, il dit que vous avez beaucoup de talent, je vous jure. »
Zdůrazňuji, jak mě přijal, protože mě to velmi těší. Ráda bych ho viděla každý den, toho starého malíře, a vracela se do Paříže, abych vyhovovala rozmarům nemocného.
J’insiste sur l’accueil qui m’est fait parce que j’en suis très contente. J’aurais voulu le voir tous les jours ce vieux peintre et retourner à Paris pour satisfaire ses caprices de malade.
Přijde ho navštívit paní Mackayová?
Est-ce que Mme Mackay viendra le voir ?
U mne je to mateřský cit – velmi klidný, velmi něžný, a jsem na něj hrdá jako na sílu. Uzdraví se, to je jisté.
Moi c’est un sentiment maternel très calme, très tendre et dont je suis fière comme d’une force. Il en réchappera, c’est sûr.
Chápete – chtěla bych, aby mě potřeboval, to… ubohé dítě; je to tak zábavné hrát si s výrazem dobrého anděla…
Vous comprenez je voudrais qu’il ait besoin de moi ce... pauvre enfant, c’est si amusant de faire joujou avec des airs de bon ange...
Zkrátka to vše ještě není ono… ale něco tam je.
Enfin tout ça n’est pas encore ça... mais il y a quelque chose.
Ach, dal nám pít vodu ze Saint-Galmier s citronem. To je dojemné.
Ah ! il nous a fait boire de l’eau de Saint-Galmier avec du citron. Ça, c’est touchant.
Malé Staritské odjely dnes večer – posadily jsme je do vagonu. V poslední době byly vždy u nás. Ostatně dvě okouzlující, dobré, upřímné, dobře vychované stvoření – zkrátka velmi vzácné. Společně jsme učily papouška jméno Bastien-Lepage. Velmi mě obdivovaly, zvláště ta starší, ta nemocná.
Les petites Staritsky sont parties ce soir, nous [les] avons mises en wagon. Ces temps-ci elles étaient toujours chez nous. Du reste deux créatures charmantes, bonnes, franches, bien élevées, enfin très rares. Nous apprenions ensemble le nom de Bastien-Lepage à la perruche. Elles m’admiraient beaucoup, surtout l’aînée, la malade.