❦
Úterý 22. dubna 1884
Jdu za Julianem a on říká: „Medaile,“ jako o věci možné. Jsem tím nadšená a cítím se připravena malovat obrazy, tvořit sochy a psát knihy, hned. Knihy především.Mardi 22 avril 1884 Je vais voir Julian et il dit: médaille, comme une chose possible. Ça m’enchante et je me sens prête à faire des tableaux, des statues et des livres, tout de suite. Des livres surtout.
To není život! Nikoho nevidět, nikam nejít!!! K čemu tedy všechno!!
Ce n’est pas une vie cela ! Ne voir personne, n’aller nulle part !!! A quoi bon alors !!
Můj Bože, už jsem to řekla tisíckrát, ale jsou chvíle, kdy je třeba to říci znovu. tolik
Mon Dieu je l’ai déjà dit mille fois mais il y a des moments où il faut le répéter encore. tellement
Pohřbena zaživa, a teď zpola mrtvá.
Enterrée vivante, et maintenant à moitié morte.
Slitování!
Miséricorde !