Sobota 17. května 1884

Abych poděkovala Etincelle, poslala jsem jí květiny; napsala mi půvabný dopis a já jí odpověděla tak povedeně, že dnes přišla osobně. Hned jsme vyšly do ateliéru – vadilo mi ukazovat, že Etincelle je naše přítelkyně.
Nahoře mi svěřuje své tajemství, které se dá shrnout takto: je provdána za Doubla, v Německu. Je to velmi pochybné postavení, ale celkem vzato – myslím, že je to výborné, zbožňují se navzájem, žije se jen jednou.
Architekt mi odpovídá, že jeho bratr má revmatismus v ledvinách a že přijde o tom podrobně pohovořit. Prý je velmi dojat – ostatně „nelze mít talent, jaký mám, a nemít dobré srdce.“
Večer u Clovis Huguesových.
Ach, je to zvláštní. Příšerné ženy a vlasatí básníci, zuřiví félibristé. Když Mistral přišel, povstaly i dámy. Tomu nebožákovi přednesli nevím kolik útržků veršů. Mistral připomíná hezkého četníka.
Zazpíval dvacet nebo třicet slok, které společnost opakovala sborově.
Bylo tam méně celebrit, než jsem čekala… Celkem vzato tam byl jen Mistral, Hugues, a Paul Arène, Faure a pak už jen drobotina.
A já jsem si zatancovala polku s Clovis Huguesem!
Potom odcházíme s paní Gaillardovou, jež je nadšena tím, co jí o mně řekl pan Paul Mantz.
Dcera toho velkého muže, paní d’Astoinová, dnes přišla se slečnou Acosovou.

Poznámky

Pozn. překl.: Félibres – provensálské literární hnutí obnovující jazyk a kulturu Provence, jehož nejvýznamnějším představitelem byl básník Frédéric Mistral. ↩