❦
Pondělí 30. června 1884
Musela jsem se přemáhat ze všech sil, abych neprorazila plátno nožem. Není tam jediný kout udělaný tak, jak bych chtěla!! A ještě ruka k udělání! Ale až bude ta ruka hotová, bude třeba vše předělat!!! Ach, bída, prokletí.Lundi 30 juin 1884Il a fallu me tenir à quatre pour ne pas crever ma toile à coups de couteau. Il n’y a là pas un coin fait comme je le voudrais !! Et encore une main à faire ! Mais cette main faite il y a tout à refaire !!! Ah ! misère, damnation.
A tři měsíce, tři měsíce.
Et trois mois, trois mois.
Ne!!!
Non !!!
škrtnuto[Zrušeny 4 řádky, spodek stránky prázdný]
[Quatre lignes cancellées, bas de page blanc]
V Bastienově ateliéru byl velký koš květin. Ty květiny vypadaly jako jednodenní. Paní Mackayová je tedy poslala pro samotného milovaného. Nevím, proč jsem na to myslela celé odpoledne s hořkostí, se smutkem – jakousi opileckou dojemností (proč opileckou?) – až do slz, tří nebo čtyř ubohých slz, které nepadly.
Il y avait dans l’atelier de Bastien une grande corbeille de fleurs. Ces fleurs paraissaient dater d’un jour. Mme Mackay les a donc envoyées pour l’aimé même. Je ne sais pas pourquoi j’y ai pensé tout l’après-midi avec amertume, avec tristesse, une sorte d’attendrissement d’ivrogne (pourquoi d’ivrogne ?) au point d’en pleurer, trois ou quatre misérables larmes qui ne sont pas tombées.
Ten koš, který našel při příjezdu – to mě rozzuřuje.
Cette corbeille qu’il a trouvée là en arrivant m’enrage.
Je to absurdní, ale je to jako závora postavená mi do cesty, která mě naplňuje smutkem nemocného dítěte.
C’est absurde mais c’est comme une barre qu’on aurait posée devant moi et qui me rend d’une tristesse d’enfant malade.
Pro zábavu jsem sestavila košík jahod, jakého jinde neuvidíte. Trhala jsem je sama se stopkami – opravdové hrozny – některé byly i zelené, z lásky k barvě. A listy. Zkrátka báječné jahody trhané umělkyní s veškerou delikátností a koketností, jak to bývá, dělá-li člověk věc, na niž není zvyklý. A k tomu celá větvička červeného rybízu. Takto jsem prošla ulicemi Sèvres a v tramvaji jsem držela košík na kolenou, přičemž jsem dbala na to, abych ho držela trochu ve výšce, aby pod ním prošel vzduch a aby mé teplo neuvadilo jahody – z nichž ani jedna neměla skvrnu ani modřinu.
Je me suis amusée à faire une corbeille de fraises comme on n’en voit pas. J’en ai cueilli moi-même avec les tiges, de vraies grappes, il y en avait même de vertes par amour de la couleur. Et des feuilles. Enfin des fraises merveilleuses cueillies par un artiste avec toutes sortes de délicatesse et de coquetterie comme lorsqu’on fait une chose inacoutumée. Et avec ça une branche entière de groseilles rouges. J’ai traversé comme ça les rues de Sèvres et j’ai tenu le panier sur mes genoux en tramway en ayant bien soin de le tenir un peu en l’air pour que le vent passe dessous et que ma chaleur ne fane pas les fraises dont pas une n’avait une tache ou une meurtrissure.
Rosalie se smála: kdyby vás někdo z domu viděl. Je to vůbec možné!
Rosalie riait: si quelqu’un de la maison vous voyait. Est-ce possible !
„Ale to je kvůli jeho malbě, která to zasluhuje. Paní Mackayová miluje jeho tvář, která nezasluhuje nic. Ale jeho malba.“
— Mais c’est à cause de sa peinture qui le mérite. Mme Mackay aime sa figure qui ne mérite rien. Mais sa peinture.
„Tak to ty jahody sní obraz?!“
— Alors c’est le tableau qui mangera les fraises ?!
škrtnuto„Ne ale“
— Non mais on