❦
Pondělí 12. května 1884
Po ledových dnech máme už tři dny 28 a 29 stupňů. Je to úmorné. Dokončuji studii malé dívky v zahradě, s nadějí na návštěvu sběratele.Lundi 12 mai 1884
Zapomněla jsem říci, že jsme na schodišti v Divadle des Italiens potkaly Hechta. Je nadšen mým obrazem.
J’ai oublié de dire que nous avons rencontré Hecht dans l’escalier des Italiens. Il est dans l’enthousiasme de mon tableau.
Stejně – ještě to není ono. Ale když Bastien vystavil portrét dědy, také to nebylo ono. Jistě – ale je to jedno… Protože musím zemřít brzy, chtěla bych…
C’est égal, ce n’est pas encore ça. Mais lorsque Bastien a exposé le portrait du grand-père ce n’était pas ça non plus. Sans doute mais c’est égal... Comme je dois mourir vite je voudrais...
Vše nasvědčuje tomu, že Jules má rakovinu žaludku. Je tedy ztracen? Možná se mýlíme. To ubohé dítě nemůže spát. Je to šílené. A jeho domovník se nejspíš těší výbornému zdraví. Je to šílené.
Tout porte à croire que Jules a un cancer à l’estomac. Alors il est donc flambé ? On se trompe peut-être. Le pauvre enfant ne peut pas dormir. C’est insensé. Et son concierge jouit probablement d’une belle sante. C’est insensé.