❦
Čtvrtek 29. května 1884
Celou noc jsem měla horečku a jsem v zuřivé podrážděnosti, které ještě stupňují paní Zarondná čtením Coppéeových veršů a pak Jacques, který nepózuje. Zkrátka stav rozdrážděnosti k zbláznění. Člověk by bil lidi, kteří mu říkají dobrý den; vše dráždí, rozčiluje, rozlítí. Není to kvůli medaili, ale kvůli noci bez spánku a kvůli tomu, že neslyším. Jsem příliš nešťastná, chci věřit v Boha. Není přirozené hledat jakousi zázračnou moc, když je vše bída a neštěstí a není záchrany?Jeudi 29 mai 1884Ayant eu la fièvre toute la nuit je suis d’une irritation furieuse que viennent augmenter Mme Zarondny en me lisant des vers de Coppée et puis Jacques en ne posant pas. Enfin un état d’énervement à devenir fou. On battrait les gens qui vous disent bonjour, tout irrite, agace, enrage. Ce n’est pas la médaille mais la nuit sans sommeil et de ne pas entendre. Je suis trop malheureuse, je veux croire en Dieu. N’est-ce pas naturel de chercher quelque puissance miraculeuse lorsque tout est misère et malheur et qu’il n’y a pas de salut.
Člověk se snaží věřit v Sílu nade vším, kterou stačí jen vzývat… Tento úkon nepřináší ani únavu, ani dotčení, ani pokoření, ani nudu. Člověk se modlí.
On essaye de croire à une Force au-dessus de tout qu’on n’a qu’à invoquer... Cette opération ne présente ni fatigue, ni froissement, ni humiliation, ni ennui. On prie.
Lékaři jsou bezmocní; prosíme o zázrak, který nepřichází, ale v okamžiku, kdy o něj prosíme, jsme utěšeni. To je velmi málo.
Les médecins sont impuissants, on demande un miracle, qui ne vient pas, mais pendant l’instant où on le demande on est consolé. C’est bien peu.
Bůh nemůže být jiný než spravedlivý, a je-li spravedlivý, jak je to tedy možné. Vteřina rozvahy a člověk tomu už nevěří, bohužel!
Dieu ne peut être que juste et s’il est juste comment se fait-il. Une seconde de réflexion et on n’y croit plus, hélas !
Proč žít? K čemu vláčet takovou bídu?
Pourquoi vivre ? A quoi bon traîner une telle misère.
Smrt má alespoň tu výhodu, že se člověk dozví, co je ten proslulý jiný život… Pokud ovšem není nic – ví se to konečně, když umíráme?
La mort présente au moins cet avantage d’apprendre ce que c’est que cette fameuse autre vie... A moins qu’il n’y ait rien, est-ce qu’on sait enfin quand on meurt.
Pro mne už nemůže nic být. Jsem bytost neúplná, ponížená, skončená.
Il ne peut plus y avoir rien pour moi. Je suis un être incomplet, humilié, fini.
Nic. Nic. Nic.
Rien. Rien. Rien.