Sobota 14. června 1884

Mnoho lidí na mámině přijímacím dni. Jsem samá elegance! Šaty ve velmi čistém stylu Ludvíka XVI. ze šedého taftu s vestičkou z bílého hedvábného mušelínu.
Je tu Missak, který ke mně, jak se zdá, nechová nepřekonatelný odpor.
Věno! A pak jsem milá. Přichází téměř každou sobotu a pak…
Ale dnes jsem veselá bez důvodu.
Představuji si, že mě Jules Bastien-Lepage miluje, že Maupassant na mě myslí, že…
Byla jsem v Sèvres, ale rychle jsem se vrátila; vzala jsem s sebou model, ale model není opravdová venkovská dívka a znovu si vezmu naši pomývačku nádobí.
Ta Armandine se nehodí; je na ní tak znát, že tančila v Éden-théâtru. Zkrátka já, která tvrdím, že maluji niterný svět lidí, bych byla udělala lehkou holku převlečenou za selku.
Potřebuji opravdovou velkou hloupou dívku, která sní zdrcena horkem a s níž si poradí první… sedlák, který se namane.
Tedy ta Armandine je ideálně hloupá; nechám ji hovořit. Když hloupost nedráždí, baví – nasloucháme tomu s laskavou zvídavostí. A pak zahlédám mravy a doplňuji tyto postřehy svou intuicí, kterou bych si dovolila nazvat pozoruhodnou.
Večer ohromím Esteouleho a malé Staritské Cumberlandem.
Hle – „L’Événement“ s článkem o Maupassantovi. Protože mi psal tak dávno, začínám si ho vážit.