Sobota 24. května 1884

Přesně před rokem to bylo hotovo. Ale letos Salon otevírá znovu teprve v úterý, takže dnešek odpovídá 21. května loňského roku.
Dnes se hlasovalo o prvních a druhých medailích. Zítra o třetích.
Je horko a jsem unavená.
„La France illustrée“ žádá o svolení reprodukovat obraz, a jakýsi Lecadre také. Podepisuji, podepisuji. Reprodukujte.
Ale koneckonců – medaile dostanou i věci horší, než je můj obraz! To je zřejmé. Oh! Jsem úplně klidná, pravý talent se prosadí přesto, jenže je to zdržení a to je otravné.
Raději na to nespoléhám.
Čestné uznání bylo zaručeno, ale medaile je problematická. Kdyby byla nějaká jistota jako loni, Julian by to byl řekl.
Ale to bude nespravedlivé!! Samozřejmě.
Paní Mackayová má vlastní palác a čtyři koně ve stáji. Platí jí to jakýsi Spencer. A Jules? Opustila ho pro peníze. Je možná nemocný žalem, nebo alespoň zčásti. Musí z toho být šílený, jestliže ho vyhodila. Je velmi příjemná, musí být dobře stavěná. Hádám jí šestatřicet let; její syn má osmnáct nebo devatenáct. Prý jí je čtyřicet. Protože k ní chovám sympatie, dávám jí jen šestatřicet. Je to žena velmi zkažená. Podezírám ji, že byla příliš důvěrná s paní Cartwrightovou, nepočítaje v to běžná dobrodružství. Má bledě modré oči. Hranatý obličej, zakulacený nos, barvené vlasy – žluté – a výraz tvrdohlavý, velmi klidný, velmi sebejistý. Rozhodla se pevně, jak se říká anglicky.
A pak – Jules do ní byl a je šíleně zamilovaný; snažím se v ní vidět, co se mu na ní tak líbí; snažím se ji vidět jeho očima, abych tak říkajíc dobře pochopila, jak se mu líbí. Nevím, jestli se vyjadřuji srozumitelně. Je to umělecký cit, který mě nutí ztotožnit se s lidmi a věcmi, abych do nich pronikla až na dno…
Je tak dusno a na tmavomodrém nebi se blýská.
Ten Jules Bastien – nelze říci, že bych do něj byla blázen, zapomněla jsem na něj, proč tedy to bušení srdce při pohledu na Mackayovou? Je to tím, že ho miluji jen velmi málo – ale ostatně nemiluji nikoho víc.
Zapomněla jsem na něj, ale není tu nikdo jiný, takže stínem toho milence, jakého prý ženy podle Goncourta vždycky mají, je zase on.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „The has made up her mind“ (tak píše Marie; správně „She“). ↩