❦
Pondělí 16. června 1884
Lundi 16 juin 1884
Dnes večer jdeme na „Macbetha“ (překlad Richepinův) se Sarou Bernhardtovou. Gaviniovi jsou s námi. Denis se stává úplně senilním – za dva roky klesl!
Ce soir nous allons voir « Macbeth » (traduction Richepin) avec Sarah Bernhardt. Les Gavini sont avec nous. Denis devient tout à fait gâteux, depuis deux ans il a baissé !
Do divadla chodím tak zřídka, že mě to baví. Ale deklamace herců urážejí mé umělecké smysly.
Je vais si rarement au théâtre que cela m’amuse. Mais les déclamations des acteurs blessent mes sens artistiques.
Jak by to bylo krásné, kdyby ti lidé mluvili přirozeně. Ach, ta deklamace! Marais (Macbeth) je chvílemi dobrý, ale unikají mu tak falešné a tak divadelní intonace, že je to k pláči. Dříve jsem si toho tak nevšímala. Sarah je vždy obdivuhodná – přestože se z jejího zlatého hlasu stal hlas obyčejný.
Comme ce serait beau si ces gens parlaient naturellement. Oh ! la déclamation ! Marais (Macbeth) est bon par moments, mais il lui échappe des intonations si fausses et si théâtrales que ça fait pitié. Avant je ne remarquai pas cela tellement. Sarah, elle est toujours admirable, malgré que sa voix d’or est devenue une voix ordinaire.
A tu jedeme v kočáře a míříme domů.
Alors nous voilà en voiture et allant à la maison.
Máma: „Já to nesnáším – zaprvé, protože je to ve verších, je to nesnesitelné, a pak, ty vražedné příběhy nejsou z naší doby, to je přežité.“
Maman: - ''Moi, je déteste ça, d’abord puisque c’est en vers c’est assommant, et puis ce n’est pas de notre temps ces histoires d’assassinat, c’est démodé. «