Pondělí 9. června 1884

Výroční mše za otce.
Prší, a jak to ten obraz zdržuje!
Píši pěkný dopis tomu ubohému architektovi, který nebyl ani přijat mezi šest, kteří postoupí do konečné soutěže. To je tvrdé. Provést Gambettův pomník by znamenalo najednou vylézt ze stínu, být vyznamenán, konečně získat jistou osobní proslulost místo drtivé slávy bratrovy.
Celý život světla zahlédnutý na okamžik a navždy ztracený. Ubohý chlapík. Jeho projekt byl velmi chladný a neodpovídal Gambettově osobnosti; bylo tam jen velmi málo figur, které měl provést Dation, architektura převládala… viděla jsem to špatně, ale zdá se mi, že to bylo velmi chladné, velmi smutné, velmi čistého stylu. Z toho by byl působivý náhrobní pomník… a to ještě… Zkrátka ten ubohý chlapec musí být velmi nešťastný.