Pondělí 2. června 1884

Émile Bastien večeří u nás; Jules přidává jen několik řádek k matčinu dopisu – už nepíše svým drahým přátelům, nepracuje a hrozně trpí tělesně i duševně. To je příšerné! Píše: „Poděkuj za mne Bashkirtseffovým a vyřiď jim pozdravy; četl jsem novinové články o slečně Bashkirtseffové a její úspěch mě nepřekvapuje.“
Chudák starý, chudák ubohý, chudáček malý.
Zdá se, že Hayem je vždy takový – strašlivě židovský, věčně kličkující.
Émile říká, že pokukuje po mém obraze Schůzka, že ho touží mít, ale že si na to dá rok. Nejprve mi koupí studie, aby pak dostal něco velkého levně. Vrhá se na začátečníky, kteří slibují; koupil na samém začátku jejich dráhy od Rolla, Gervexe, Collina – jmenuje mi asi deset jmen a všichni uspěli.
Jsem velmi polichocena, víte.
Hodný Émile říká, že jsem dostala medaili – protože si všichni umělci všimli mého obrazu, jsem známá a dosáhla jsem velkého pravého úspěchu.
Co se týče Maurina – byl velmi překvapen, když se dozvěděl o své medaili; říká, že je to velmi slabé.
Ve čtvrtek se dozví, zda mu dají na starosti Gambettův pomník.