❦
Úterý 24. června 1884
Totéž. Je to nádherné.Mardi 24 juin 1884Idem. C’est magnifique.
Přinesli plátno a načrtla jsem zápasníky.
On a apporté la toile et j’ai esquissé les lutteurs.
Celek tam je. Je to velmi zábavné.
L’ensemble y est. C’est très amusant.
Zdá se, že budeme mít choleru. Již je v Toulonu. To jsou ti hanební lotrové Angličané, kteří pro peněžní zájmy nechávají umírat tisíce lidí. Jestli je nějaký národ prostý všech sympatických vlastností, pak tenhle. Jsou rozvážní a odpuzující. Sobečtí, zrádní a zbabělí.
Il paraît que nous aurons le choléra. Il est déjà à Toulon. Ce sont ces infâmes canailles d’anglais qui pour des intérêts d’argent font mourir des milliers d’hommes. Pour un peuple dénué de toutes les qualités sympathiques ça en est un. Ils sont sages et repoussants. Egoïstes, traîtres et lâches.
Pohleďte do dějin.
Voyez l’histoire.
Více než osm tisíc lidí opustilo Toulon; dobrá část přijíždí do Paříže ranním vlakem. To je pro Paříž velmi příjemné.
Plus de huit mille personnes ont quitté Toulon; une bonne part vient à Paris par le train de ce matin. C’est bien agréable pour Paris.
Zdá se, že ve Sněmovně byli natolik rozrušeni, že egyptská otázka již nikoho nevzrušovala.
Il paraît qu’à la Chambre ils étaient si émus que la question Egyptienne ne passionnait plus personne.
Ach, člověka je zajímavé studovat, když se stává zcela přirozeným tváří v tvář otázce života nebo smrti. Všichni se stávají primitivními a Jules Ferry bude mít pohled jako můj šestiletý model.
Ah ! l’homme est intéressant à étudier quand il redevient tout à fait naturel, en face d’une question de vie ou de mort. Tout le monde redevient primitif et Jules Ferry aura un regard pareil à celui de mon petit modèle âgé de six ans.
Vidíte je, ta zvířata v redingotech a sakách, jak jdou žádat vysvětlení po ministru námořnictva? Vidíte to stádo? Stádo určené k tomu, aby jednoho dne chcíplo, které si toho je vědomo a přesto se zmítá! K čemu? Umíráme všichni, ať děláme co děláme, jak říká Maupassant, o němž nemám žádné zprávy. Proč?
Les voyez-vous ces animaux en redignote et en veston allant demander des explications au ministre de la marine ? Voyez-vous ce troupeau ? Troupeau destiné à crever un jour ou l’autre et qui en a conscience et qui s’agite tout de même ! A quoi bon ? Nous mourons tous, quoique nous fassions, comme dit Maupassant dont je n’ai plus de nouvelles. Pourquoi ?
Rozhněval se – můj dopis se mu snad zdál příliš posměšný.
Il s’est fâché, ma lettre lui a peut-être paru trop moqueuse.
Víme, že umíráme všichni, že tomu nikdo neunikne – a máme odvahu žít pod touto hroznou hrozbou!
Nous savons que nous mourons tous, que nul n’y échappe et nous avons le courage de vivre sous cette affreuse menace !
Není to snad tato hrůza z konce, z toho, že už nebudeme, která pohání některé lidi k tomu, aby po sobě něco zanechali? Ano, ti, kdo si jsou vědomi tohoto nevyhnutelného konce, z něho mají hrůzu a chtějí přežít sami sebe… Není tento instinkt důkazem, že existuje… nebo že bychom si přáli nesmrtelnost?! Och, skončit!! Och, zmizet! A po nás přijdou jiní… Nechtěla jsem snad loni zemřít, protože nezanechám jméno podobné jménu Michelangela.
N’est-ce pas cette terreur de la fin, de ne plus être qui pousse certains hommes à laisser quelque chose derrière eux ? Oui, ceux qui ont conscience de cette fin inévitable en ont horreur et veulent se survivre... Cet instinct n’est-il pas une preuve qu’il y a une... ou que nous désirerions une immortalité ?! Oh ! Finir !! Oh ! Diisparaître ! Et d’autres viendront après... N’ai-je pas voulu mourir l’année dernière parce que je ne laisserai pas un nom pareil à celui de Michel-Ange.