Úterý 29. dubna 1884

Pozítří je vernisáž, zítra hned ráno se podívám do „Le Figaro“ a do „Le Gaulois“. Co řeknou? Nic? Dobré? Zlé?
Jsem tím velmi rozrušená a zatím skládám odpověď Maupassantovi.
To mi bere nesmírné množství času.
Ostatně ani nic jiného bych dělat nemohla, tak s hrůzou čekám na zítřek.
Literatura mě opravdu pohltila! Zmizněte, Dumasi, Zolo, vy všichni. Teď přicházím já. Ruka mě od psaní bolí. A z těch dopisů píšu povídku.
Ale „Le Figaro“ a „Le Gaulois“ budu otvírat s chvěním. Neřeknou-li nic, je to katastrofa. A řeknou-li co, co to asi bude?
Při té myšlence se mi srdce zastavuje a pak bije jako šílené.

Poznámky

Pozn. red.: Vernisáž (fr. vernissage, „lakování“) – soukromý den před slavnostním otevřením pařížského Salonu, kdy malíři nanášeli na plátna poslední vrstvu laku. Kritiky Salonu, které v ten den vycházely, mohly Marii pověst založit, nebo zničit. ↩