Čtvrtek 8. května 1884

Trochu pracuji doma.
Jak to, že Wolff neřekl o mém obraze nic? Je snad idiot? Nebo ho neviděl – to je ještě možné; při průchodu sálem č. 17 ho snad rozptylily jiné věci. Ne že bych nebyla hodna zaměstnat toho slavného muže, neboť se zabývá lidmi… nižšími než jsem já…
Tedy? Je to smůla jako s č. 3. Nevěřím, že by u mě šlo o smůlu – to by bylo příliš pohodlné a člověk by vypadal hloupě; věřím ve svou malou cenu.
A zarážející je, že je to pravda.