Pátek 13. června 1884

Canrobertovi přicházejí v pět a berou mě na večeři k sobě. Při tomto vedru jsem neměla co na sebe, ale protože tam bude jen slečna de Vatry, nejlepší přítelkyně Claire… jdu.
Večer hrajeme Cumberlanda. Cumberland je zvláštností této sezóny; pořádal seance všude možně. Je to jakýsi spiritista, který spiritismus zapírá a opírá se pouze o vůli. Příliš spěchám, než abych vám o tom sdělila své myšlenky. Stručně: člověk se zavázanýma očima má vykonat to, co ostatní přítomní chtějí, aby vykonal. Nic se mu neřekne; dva ze zúčastněných nebo jeden ho drží za pas nebo za zápěstí a silně si přejí, aby vykonal dohodnutou věc. Dokud jsem sama neuspěla, věřila jsem v podvod. Ale potom… To je velmi podivuhodné.
Nesmí se na nic myslet, a člověk cítí, jak ho něco v kolenou tlačí k příslušnému místu. Když jsem tam dospěla, ucítila jsem, jak se mi zvedá ruka, a šla jsem otevřít první stránku alba – jen první stránku.
Vykonala jsem to velmi přesně. Pak jsem šla vzít fotografii z klavíru. To je opravdu ohromující.