❦
Neděle 15. června 1884
Ten Hayem, to zvíře, přišel dnes ráno. Radí mi, abych za Schůzku žádala dva tisíce pět set franků.Dimanche 15 juin 1884Cet animal de Hayem est venu ce matin. Il me conseille de demander deux mille cinq cent francs du Meeting.
Řekla jsem vám, že se domnívám, že jakýsi Oppé a spol. se ptal na cenu. Jsou to velcí zprostředkovatelé. Měla jsem tu hloupost říct šest tisíc franků. A přirozeně nemám odpověď. Jsou to lidé, kteří kupují, aby prodali dál, a šest tisíc franků je pro obchodníka hodně. Hayem říká, že Montenard, malíř s jistým oceněným talentem, mu řekl, že mou malbu nesmírně obdivuje, a že mu o mně skládal komplimenty.
Je vous ai dit que je crois que un nommé Oppé et C° m’a demandé le prix. Ce sont de grands commissionnaires. J’ai eu la bêtise de dire six mille francs. Et naturellement je n’ai pas de réponse. Ce sont des gens qui achètent pour revendre et six mille francs pour un commerçant, c’est raide. Hayem dit que Montenard a un certain talent récompensé, lui a dit aimer énormément ma peinture et qu’il lui a fait des compliments sur moi à lui.
Nechává se blahopřát, že mě objevil! Špinavý Žid. Zatím stále kolem toho obchází a nic nerozhoduje.
Il se fait féliciter de m’avoir découverte ! Sale juif. En attendant il tourne toujours sans décider rien.
Začínám Juliana trochu nenávidět. Moje sympatie i nenávisti přicházejí pomalu. Musí přijít několik ran, a pak nastane chvíle, kdy vše zrekapituluji a sečtu. Ten kšeftař o mně vždy říkal hlouposti pod záminkou, že vypráví o zvláštnostech „té mimořádné povahy“. Nikdy nebyl přítelem – nejprve začal myslet Bůh ví co, věci v duchu světa, ve kterém se pohybuje, polosvětnice, ty Cartwrightové atd. A pak je to tvor, před nímž by se dalo říci, že mě na předměstském bále protančili – nevyskočí a neřekne ani ano ani ne. Nyní jsme uzavřeli mír, ale mír jako s mou rodinou – to je pohrdavá lhostejnost. Není tak hloupý jako moje rodina, ale zklamal mě mnohokrát. Velmi hrubý základ.
Je commence à détester un peu Julian. Mes sympathies ou mes haines sont lentes. Il faut plusieurs coups et alors vient un moment ou je récapitule et additionne. Ce marchand de soupe a toujours dit des bêtises de moi sous prétexte de raconter les originalités de « cette nature extraordinaire ». Il n’a jamais été un ami, d’abord il a commencé par penser Dieu sait quoi, des choses dans le genre du monde qu’il fréquente, des demi-castors, des Cartwright etc. Et puis c’est un être devant lequel on peut dire que j’ai été dansée dans un bal de barrière, il ne bondira pas et ne dira ni non ni oui. Nous avons fait la paix maintenant mais la paix comme avec ma famille, c’est de l’indifférence dédaigneuse, il n’est pas si bête que ma famille, mais il m’a donné bien des désillusions. Un fond très grossier.
Tony je přitom slušný, byť omezený; jenže i Julian je omezený, jen je modernější, ví, co se říká na bulváru, a zbožňuje Balzaca. Ne, nemám přátele. Je tu sice architekt, ale ten je více než omezený – přesto je to velmi loajální povaha, dobrý chlapík.
Tandis que Tony est propre quoique borné; mais Julian aussi est borné, seulement il est plus moderne, il est au courant ce qui se dit sur le boulevard et il adore Balzac. Non, je n’ai pas d’amis. Il y a bien l’architecte mais il est plus que borné, pourtant c’est une nature très loyale, un brave garçon.
Canrobertovi? Možná – ale nevydávám se jim celá; je třeba času. Ano, času. Sympatie nebo antipatie na první pohled jistě existují, ale pak přichází velmi dlouhá práce.
Les Canrobert ? Si l’on veut, mais je ne me livre pas entièrement avec eux, il faut le temps. Oui, le temps. Il y a certainement la sympathie ou l’antipathie à première vue, mais après il y a un travail très long.
A jsou i lidé, kteří vám zpočátku nic neříkají – třeba Émile. A Julian – teprve po několika měsících jsem si začala oblibovat rozhovory s ním; byla jsem dost hloupá, abych se cítila polichocena, protože mě pokládal za zkaženější, než jsem byla. A pak jsem pomalu začala zjišťovat, že nemá zdaleka tolik ducha.
Il y a aussi des gens qui d’abord ne vous disent rien, tenez Emile. Et Julian, c’est au bout de quelques mois que j’ai commencé à aimer sa conversation, j’étais assez bête pour être flattée parce qu’il me supposait plus perverse que je n’étais. Et puis petit à petit je me suis aperçue qu’il n’a pas tant d’esprit que ça.
V Bois, oblečena do šedé a hezká. V době, kdy jsem chodila na procházku každý den, vždy jsem měla v hlavě nějakou tvář, kterou jsem toužila potkat. Jdu a nedívám se – nikdo mě nezajímá. Vzpomínáte si na Itálii? Celkem nelituji ničeho; ten uplynulý čas nebyl šťastnější, byl jen jiný… A přece… bylo to veseleji, zabývala jsem se těmi mladíčky…
Au Bois, je suis en gris et jolie. Dans le temps où j’allais me promener tous les jours j’avais toujours une tête que je tenais à rencontrer. Je vais et je ne regarde pas, personne ne m’intéresse. Vous rappelez-vous en Italie ? En somme je ne regrette rien, ce temps passé n’était pas plus heureux, il était seulement autre... Pourtant... c’était plus gai, je m’occupais des petits jeunes gens...