❦
Úterý 1. července 1884
Zase to ohavné Sèvres!Mardi 1er juillet 1884Encore l’odieux Sèvres !
Ale vracím se brzy – v pět hodin. Je to takřka hotové.
Mais je rentre de bonne heure , cinq heures. C’est à peu près fini.
Chtěla jsem jít navštívit Julese, ale Dina nechtěla jít; dělá, že věří, že tomu nemocnému prokazuji příliš mnoho cti. A pak řekla, že má paní Mackayovou – na to jsem myslela i tak, a proto jsem zůstala doma. Vskutku proč? Ale pohleďme – co je nám po té dámě? Nic – a přece mi velmi vadí.
J’avais envie d’aller voir Jules mais Dina n’a pas voulu venir, elle affecte de croire que je fais trop d’honneur à ce malade. Et puis elle a dit qu’il a Mme Mackay, j’y pensais déjà sans ça alors je suis restée chez moi. En effet pourquoi ? Mais pourtant voyons que peut nous faire cette dame ? Rien et pourtant elle me gêne beaucoup.
Ale máma jde sama a vrací se okouzlená. Seznámila se s matkou a dokonce se políbily při výměně komplimentů o svých dětech. A Jules byl tak hodný hoch, že mu zítra pošleme vývar a kotlety.
Mais maman y va toute seule et revient enchantée. Elle a fait la connaissance de la mère et même elles se sont embrassées à propos d’un échange de compliments sur leurs enfants. Et Jules a été si bon garçon qu’on lui enverra demain du bouillon et des côtelettes.
Samé vaření!
Quelle cuisine !
Ale jsem smrtelně smutná a všechno mi jde špatně.
Mais je suis d’une tristesse mortelle, je vais mal en tout.
Byl by třeba nějaký mocný rozptyl… A já, která nevěřím v Boha, počítám s tímto Bohem, aby mi ho poslal…
Il faudrait quelque puissant dérivatif... Et moi qui ne crois pas en Dieu je compte sur ce Dieu pour qu’il me l’envoie...
Po dnech strašné bídy se mi vždy přihodilo něco, co mě znovu přivázalo k životu.
Après des journées de misère atroce il m’est toujours arrivé quelque chose pour me reprendre à la vie.
Bože můj, proč mi dovoluješ uvažovat – tolik bych chtěla věřit bez podmínek…
Mon Dieu pourquoi me permettez-vous de raisonner, je voudrais tellement croire sans conditions...
Věřím nebo nevěřím, ale… Když uvažuji, nemohu věřit. Ale ve chvílích bídy nebo radosti, v samém nitru, první myšlenka patří tomu Bohu, který je ke mně tak tvrdý.
J’y crois ou je n’y crois pas mais... Quand je raisonne je ne peux y croire. Mais dans des moments de misère ou de joie, tout au fond, la première pensée est pour ce Dieu qui est si dur pour moi.
Máma mi přinesla štítek z obrazu vráceného z výstavy – tradiční: Hors concours. Ještě jedna relikvie; již mám pero, kterým Bastien kreslil.
Maman m’a apporté l’étiquette d’un tableau revenu d’exposition, le traditonnel : Hors concours. Encore une relique, j’ai déjà une plume avec laquelle Bastien a dessiné.