❦
Neděle 22. června 1884
Zhubla jsem o polovinu. Už dva měsíce lze den po dni sledovat postup tohoto hubnutí.Dimanche 22 juin 1884 J’ai maigri de la moitié. Depuis deux mois on peut suivre jour par jour les progrès de cet amincissement.
Už není Venuše Kallipygos, je to Diana. Spokojila bych se i s Dianou, ale Diana se může proměnit v kostru…
Ce n’est plus Vénus callypige, c’est Diane. Je me contenterais bien de Diane mais Diane peut se changer en carcasse...
Zdánlivě se cítím dobře a žiji jako obvykle. Ale mám horečku každý den – někdy přes den, někdy v noci. Hodiny se převaluji a nemohu najít klid, pak noční můry nebo halucinace.
En apparence je me porte bien et vis comme d’habitude. Mais j’ai la fièvre tous les jours tantôt dans la journée, tantôt la nuit. Des heures à me retourner sans trouver de repos, puis des cauchemars ou des hallucinations.
Stoupenci Maupassantovi, nepřičítejte tento stav… zkrátka nespavosti plnoleté dívky.
Disciples de Maupassant n’attribuez pas cet état à... enfin des insomnies de fille majeure.
Ne, moji ubozí přátelé. O to nejde. Ačkoliv mi tyhle věci nikdy nebraly spánek, znám ten rozdíl. Milostné sny – jenže ty mám každý večer, abych usnula, ledaže myslím na nějaký obraz. Ne, tady je to pravá horečka, unavující a nepříjemná.
Non, mes pauvres amis. Ce n’est pas cela. Bien que jamais ces choses ne m’aient enlevé le sommeil je connais la différence. Les rêves d’amour, mais j’en fais tous les soirs pour m’endormir à moins que je pense à quelque tableau. Non, ici c’est la vraie fièvre, fatigante et embêtante.
Jsem tedy rozhodnuta zajít k Potainovi!!!
Donc, je suis résolue d’aller voir Potain !!!
Chápete, teď není čas zemřít. Ve společenských novinách v Paříži i v Anglii vycházejí triumfální články. Moje šaty a účes z ruského velvyslanectví obíhají tisk rázu Étincelle. Účes à la Psyché, říká se.
Vous comprenez, ce n’est pas le moment de mourir. Il y a des articles triomphants dans les journaux mondains à Paris et en Angleterre. Ma robe et ma coiffure de l’ambassade de Russie font le tour de la presse genre Etincelle. Coiffure à la Psyché, dit-on.
Mám také padesát novin, které hovoří o mém Salonu. A mezi nimi i vážní kritici umění.
J’ai aussi cinquante journaux qui parlent de mon Salon. Et des critiques d’art sérieux.
Začínám mít talent. A vidím, jak chřadnu.
Je commence à avoir du talent. Et je me vois dépérir.
Celou noc se mi zdálo o Julesovi. Vyprávěla jsem mu o nové knize Daudetově, po níž Paříž šílí. Jmenuje se Sapho, ale nepojednává o tom, co název slibuje. Je to příběh soužití na hromádce.
J’ai rêvé de Jules toute la nuit. Je lui parlais du nouveau livre de Daudet dont Paris raffole. Ça s’appelle Sapho, mais on n’y parle point de ce que promet le titre. C’est l’histoire d’un collage.
Četla jsem ji dvakrát, toužíc uzavřít mír s Daudetovým stylem, který mě rozčiluje.
Je l’ai lu deux fois désirant faire la paix avec le style de Daudet qui m’énerve.
Jsem snad jediná, kdo je tím popuzen? Nevím, ale nenávidím to. Běží to, běží, běží, letí to, pořád, pořád, rychle, rychle. Je to útěk, roztříštěnost. Čtenář se snaží držet krok s vyplazeným jazykem, bez dechu. Vždy jen útržky vět. Drobné poznámky hozené jakoby lítostivě mužem plným soucitu, který příliš spěchá, než aby řekl tolik, kolik ví. A vždy něco zlověstného a narážky ohledně smažených brambor. Je to jako obraz malovaný po skvrnách, po náznacích – oko se křečovitě napíná, protože si nemá o co pevného opřít. Nekonečné pizzicato.
Suis-je seule à en être agacée ? Je ne sais mais je l’exècre. Ça court, ça court, ça court, ça file, toujours, toujours, vite, vite. C’est une fuite, un éparpillement. Le lecteur tâche de suivre la langue en dehors, hors d’haleine. C’est toujours des lambeaux de phrases. Des entrefilets lâchés comme à regret par un homme plein de commisération qui est trop pressé pour en dire autant qu’il en sait. Et toujours quelque chose de sinistre dans et des sous-entendus à propos de pommes de terre frites. C’est comme un tableau peint par tâches, par indications, l’œil est crispé de ne pouvoir se reposer sur rien de solide. Un pizzicato sans fin.
Jak to Zola musí nenávidět! Ale to neřekne. Kdyby haněl Daudeta, koho by chválil? A člověk přece musí dělat, že má rád i jiné než sebe.
Comme Zola doit exécrer ça ! Mais il ne le dira pas. S’il dénigrait Daudet qui louerait-il ? Et il faut bien avoir l’air d’aimer d’autres que soi.
Velebí Goncourta a Daudeta, aby se nemusel obdivovat úplně sám. Je to jako když posílám poznámky do „Sportu“ – když se zmiňuji o sobě, zmíním se o dvou nebo třech jiných, abych nemluvila jen o sobě. Komparzisté.
Il encense Goncourt et Daudet pour ne pas s’adorer tout seul. C’est comme lorsque j’envoie des notes au « Sport », en me citant j’en cite deux ou trois autres pour ne pas parler de moi seule. Des comparses.
Vrátila jsem se z pouti v Neuilly, ale nenašla jsem, co potřebuji.
Je revins de la foire de Neuilly mais je n’ai pas vu ce qu’il me faut.
A pak? Nu, procházím se od jednoho konce patra na druhý, kouřím a mluvím anglicky sama se sebou.
Et puis ? Eh bien je me promène d’un bout à l’autre de l’étage en fumant et en parlant anglais toute seule.