❦
Středa 25. června 1884
Přečtěte si znovu mé sešity z roku 1875, 76, 77. Stěžuji si tam na nevím co – jsou to tužby po čemsi neurčitém. Každý večer jsem z toho zůstávala zdrcená a sklíčená. Vyčerpávala jsem se hledáním, co dělat, se zuřivostí a zoufalstvím. Jet do Itálie? Zůstat v Paříži? Vdát se? Malovat? Čím se stát? Kdybych jela do Itálie, nebyla bych v Paříži – a to byla žízeň být všude! Kolik tam bylo sil!!!Mercredi 25 juin 1884Relisez mes cahiers de 1875, 76, 77. Je me plains là de je ne sais quoi, ce sont des aspirations vers quelque chose d’indéfini. J’en restais meurtrie et découragée tous les soirs. Me dépensant à chercher quoi faire avec fureur et désespoir. Aller en Italie ? Rester à Paris ? Me marier ? Peindre ? Que devenir ? En allant en Italie je ne serais pas à Paris et c’était une soif d’être partout ! Ce qu’il y avait là de forces !!!
Jako muž bych byla dobyla Evropu. Jako dívka jsem se promrhávala v přemíře slov a ve výstředních pošetilostech. Bída!
Homme j’aurais conquis l’Europe. Jeune fille je me dissipais en excès de langage et en niaiseries excentriques. Misère !
Jsou chvíle, kdy se naivně cítíme schopni všeho. Kdybych měla čas, sochařila bych, psala bych, byla bych hudebnicí… Je to oheň, který vás stravuje…
Il y a des moments ou on se croit naïvement apte à tout. Si j’avais le temps je sculpterais, j’écrirais, je serais musicienne... C’est un feu qui vous dévore...
A na konci smrt, nevyhnutelná, ať se spaluji v marných touhách nebo ne. [Zrušeny 3 řádky]
Et la mort au bout, inévitable, que je me consume en vains désirs ou non. [trois lignes cancellées]
Ale jestliže jsem nic, jestliže nemám být ničím – proč ty sny o slávě, od té doby, co myslím? Proč ty bláznivé tužby po velikosti, kterou jsem si zpočátku představovala jako bohatství, tituly? Proč od chvíle, kdy jsem mohla mít dvě myšlenky za sebou, od svých čtyř let – toto přání věcí slavných, velkých, zmatených, ale nesmírných?
Mais si je ne suis rien, si je ne dois rien être pourquoi ces rêves de gloire depuis que je pense ? Pourquoi ces aspirations folles vers les grandeurs que je me représentais d’abord comme des richesses, des titres ? Pourquoi dès que j’ai pu avoir deux pensées l’une à la suite l’une de l’autre, dès l’âge de quatre ans, le désir de choses glorieuses, grandes, confuses, mais immenses ?
Čím vším jsem byla v hlavě jako dítě! Nejprve jsem byla tanečnicí – slavnou tanečnicí, kterou Petrohrad zbožňuje. Každý večer jsem si dávala obléci výstřižené šaty, na hlavu květiny a tančila jsem v salonu, velmi vážně, zatímco celý dům na mne hleděl.
Tout ce que j’ai été dans ma tête d’enfant ! D’abord j’ai été danseuse, danseuse célèbre que Pétersbourg adore. Tous les soirs je me faisais mettre une robe décolletée, des fleurs sur la tête et je dansais dans le salon, très grave, pendant que toute la maison me regardait.
Pak jsem byla první zpěvačkou světa. Hrála jsem na harfu a zpívala a nosili mě v triumfu, nevím kde ani kdo. Pak jsem elektrizovala masy svým slovem – ruský car si mě bral za ženu, aby se udržel na trůnu. Žila jsem v přímém obecenství se svým lidem, pronášela mu projevy, vysvětlovala mu svou politiku – a panovnice i lid se dojímali až k slzám.
Puis j’ai été la première chanteuse du monde. Je jouais de la harpe en chantant et on me portait en triomphe, je ne sais ou et qui. Puis j’électrisais les masses par ma parole, ('Empereur de Russie m’épousait pour se maintenir sur son trône. Je vivais en communion directe avec mon peuple, je lui adressais des discours, expliquant ma politique, et souveraine et peuple s’attendrissaient aux larmes.
Revoluce? K čemu, když vládnu se svým lidem. Všichni mě zbožňují. Ale bídní vrazi mě zasáhnou a já umírám. A já plakala nad svou vlastní smrtí!
Les révolutions ? A quoi bon puisque je gouverne avec mon peuple. On m’adore. Mais de misérables assassins me frappent et je meurs. Et je pleurais sur ma mort !
Ano, smrt… ať děláme co děláme, jak říká Maupassant – on na to nepřišel, ale tak to myslím já…
Oui, la mort... quoique nous fassions comme dit Maupassant, il n’a pas trouvé ça mais comme je le pense...
Pak jsem vládla ve Francii, ve Španělsku, zakládala jsem dokonalé republiky, všichni byli šťastní. Nechyběla ani osobní uspokojení – všichni muži se pro mě zbláznili, zpívala jsem jak nikdo jiný a při odchodu z Palais de l’Industrie mě vítali jako malířku. Z peněz vydělaných obrazy dělám štěstí celé země – všechny dvory mě zahrnují velkými řády. Stávám se všemocnou duchovní panovnicí. Mé slovo je vyslyšeno a králové procházející před mým domem přicházejí, aby mi vzdali hold. Také jsem napsala knihy.
Après j’ai régné en France, en Espagne, je fondais des républiques parfaites, tout le monde était heureux. Sans oublier des satisfactions personnelles, tous les hommes étaient fous de moi, je chantais comme personne et on m’acclamait au sortir du palais de l’industrie comme peintre. Avec l’argent gagné par mes tableaux je fais le bonheur d’un pays entier, toutes les cours me comblent de grands cordons. Je deviens une souveraine spirituelle toute puissante. Ma parole est écoutée et les rois qui passent devant ma maison montent me présenter leurs hommages. J’ai écrit des livres aussi.
A milovala jsem. Milovaný muž mě zradil – a pokud mě nezradil, zemřel při nějaké nehodě, většinou při pádu z koně, právě ve chvíli, kdy jsem cítila, že ho miluji méně. Pak jsem milovala jiného, a jiného. Ale to vše se vždy uspořádalo velmi dobře, velmi mravně – protože umírali nebo mě zrazovali… Utěšila jsem se jen po zemřelých; ale když mě zrazovali, byl to odpor a nekonečné zoufalství a má smrt.
Et j’ai aimé. L’homme aimé m’a trahie et s’il ne m’a pas trahie il est mort d’un accident quelconque, d’une chute de cheval pour la plupart du temps juste au moment où je sentais que je l’aimais moins. Alors j’en aimais un autre, et un autre. Mais tout ça s’arrangeait toujours très bien, très moralement puisqu’ils mouraient ou me trahissaient... Je ne me consolais que des morts; mais quand j’étais trahie c’était un dégoût et un désespoir sans fin et ma mort.
Zkrátka ve všem, ve všech větvích všech citů a všech lidských uspokojení jsem snila větší než v životní velikosti – pokud se to nesplní, je lépe zemřít.
Enfin en tout, dans toutes les branches de tous les sentiments et de toutes les satisfactions humaines j’ai rêvé plus grand que nature, si ça ne se réalise pas il vaut mieux mourir.
Dvě věci, které nechápu.
Deux choses que je ne comprends pas.
1° Proč můj obraz nedostal medaili.
T Pourquoi mon tableau n’a pas eu de médaille.
2° Mlčení Maupassantovo.
2° Le silence de Maupassant.
Medaile… Mnozí z nich museli myslet, že jsem si nechala pomoci.
La médaille... C’est qu’ils ont dû penser beaucoup d’entre eux que je m’étais fait aider.
Stávalo se, že udělili medaile ženám, které si nechaly udělat obrazy, a jakmile je medaile udělena, je člověk v následujících letech automaticky přijat a může posílat ty nejploštější hrůzy. Loni dostala paní Dermontová (rozená Jules Bretonová) druhou medaili, protože obraz udělal její tatínek. A letos poslala hrůzu – ale je Hors Concours a v úrovni očí.
Il est déjà arrivé qu’on a donné des médailles aux femmes qui s’étaient fait faire leurs tableaux et une fois la médaille donnée on est admis de droit les années suivantes et on peut envoyer les plus plates horreurs. L’année dernière Mme Dermont (née Jules Breton) a eu une 2ème médaille parce que son papa a fait le tableau. Et cette année elle a envoyé une horreur mais elle est Hors Concours et sur la cimaise.
A já – mladá, elegantní a citovaná v novinách. Všichni ti lidé – Breslau například – řekla mému modelu, že bych měla mnohem více talentu, kdybych méně chodila na plesy. Všichni ti lidé si představují, že chodím každý večer do společnosti. Jak jsou zdání klamavá!!! Jenže to, že obraz není ode mne – to je příliš vážné; to se neřeklo – kéž by to bylo řečeno! Tony mi řekl, že byl překvapen výsledkem, neboť pokaždé, když o mně mluvil se svými kolegy z poroty, odpovídali mu: „To je velmi dobré, to je velmi zajímavá věc.“
Et moi, jeune, élégante et citée dans les journaux. Tous ces gens Breslau par exemple elle a dit à mon modèle que j’aurais bien plus de talent si j’allais moins au bal. Tous ces gens s’imaginent que je vais tous les soirs dans le monde. Comme les apparences sont trompeuses !!! Seulement que le tableau n’est pas de moi c’est trop grave, on ne l’a pas dit, plût au ciel, qu’on l’eut dit. Tony m’a dit qu’il a été étonné du résultat, car chaque fois qu’il parlait de moi à ses collègues du jury on lui répondait: c’est très bien, c’est une chose très intéressante.
„Co chcete, aby si člověk myslel, když se to říká!“ říká Tony.
- Que voulez-vous qu’on pense, quand on dit ça ! - dit Tony.
Je to tedy ta pochybnost.
Alors c’est ce doute.
A Maupassant… šlo to s elánem… a pak najednou… ostatně už nepíše do Gaulois ani jinam. Co tedy? Co to znamená. Proč?
Et Maupassant... il y allait avec un entrain... et puis tout à coup... du reste il n’écrit plus au Gaulois, ni ailleurs. Alors ? Qu’est-ce que ça veut dire. Pourquoi ?
Ano, čím více o tom přemýšlím, tím více to tak musí být – co se týče medaile.
Oui, plus j’y pense, plus ça doit être ça, quant à la médaille.