❦
Středa 21. května 1884
Mercredi 21 mai 1884 En somme l’attitude de maman devrait toucher car c’est la naïveté même, mais c’est bien embêtant, embêtant, embêtant... Oh. Oui. d’abord... Non ! Mais c’est qu’elle est détraquée à un point !
A nakonec to možná přejde i na mě.
Et ça finira peut-être par me gagner.
Julian přijde dnes večer na večeři; nechtěl prý přijít, protože nemá žádnou dobrou zprávu. Jak se chvíle blíží, všichni jeho lidé se uzavírají a nemůže z nich vytáhnout nic určitého. Přitom to začalo dobře, ale jak ten okamžik nastane, každý se drží zpátky. A tu máma hlasem, v němž se snaží znít klidně:
Julian vient dîner ce soir, il ne voulait pas venir dit-il, n’ayant pas à donner une bonne nouvelle. A mesure que le moment approche tous ses hommes se boutonnent et il ne peut rien en tirer de positif. Pourtant c’était bien parti mais lorsque le moment arrive chacun est sur la réserve. Alors maman d’une voix qu’elle veut rendre calme:
„Pane, loni jste přece předem řekl, že je to jisté. A stalo se. Vy jste to předpověděl.“
- « Monsieur, pourtant, l’année dernière, vous avez dit d’avance que c’était sûr. Et c’est arrivé. Vous l’aviez annoncé. »
To znamená, že pokud neříká nic určitého, není to tím, že jsme v kritické chvíli, ale tím, že je méně šancí.
Cela veut dire que s’il ne dit rien de positif ce n’est pas que nous sommes à un moment critique mais il y a moins de chances.
Ti lidé jsou nesnesitelní. A já, tak klidná, se bojím, že začnu být rozrušená.
Ces gens sont assommants. Et moi si calme j’ai peur de commencer à me troubler.
Na pomoc, Hayeme! Chtěla bych věřit, že se skutečně činíš, ty špinavý Žide.
A moi Hayem ! J’aurais voulu croire que tu te remues sérieusement sale Juif.
Četli jsme několik Maupassantových dopisů, tím uplynul celý večer. Julian se mými i Maupassantovými dopisy nesmírně baví. Ach, Julian je vděčné obecenstvo. Je trochu překvapen mou slabostí před Maupassantovým ohavným dopisem; zdá se, že učinil objev: jsem jen chvastounka, která se vytahuje smělostí, v jádru dítě, které porazí jedno sprosté slovo. Říká, že se dalo… že kdybych byla počkala jen dva dny s odpovědí, odpověděla bych mu tak, že by zůstal malým klukem na celý život. Ale protože jsem se ukvapila, ukázala jsem se jako malá holka – malá holka, která vidí, jak dospělý, její idol, udělá něco ošklivého, a je tím zdrcena.
Nous avons lu quelques lettres de Maupassant, c’est à ça que la soirée s’est passée. Il s’en amuse extrêmement des miennes et des siennes. Ah ! Julian est un bon public. Il est un peu surpris de ma faiblesse devant la lettre abominable de Maupassant, il semble avoir fait une découverte, je ne suis qu’une fanfaronne d’audace, au fond une enfant, qu’une parole grossière terrasse. Il dit qu’on aurait pu, que si j’avais seulement attendu deux jours pour répondre, je lui aurai répondu des choses qui l’auraient laissé petit garçon pour la vie. Et que m’étant dépêchée je me suis révélée petite fille, une petite fille qui voit une grande personne, son idole faire une chose vilaine et qui en est anéantie.
Říká, že můj dopis, ten, který vyvolal tu hrůzu, ho musel zasáhnout… do černého. Ne, nikdy by nevěřil, že ho to zasáhne do takové míry, přestože měl za to, že ho to přece jen musí zasáhnout. Ale ten Maupassant je… svůdník a jeho pózou je snít o životě v harému na Východě; smilování boží. My…
Il dit que ma lettre, celle qui a provoquée cette horreur, a dû l’atteindre... dans le mille. Non, il n’aurait jamais cru que ça l’atteindrait à un point pareil tout en pensant que ça devait tout de même l’atteindre. C’est que ce Maupassant est... un tombeur et sa pose est de rêver de vivre dans un harem en Orient; Miséricorde. Nous...
Ach, musela jsem ho ranit, jeho, který se stavěl do role…
Ah ! j’ai dû le blesser lui qui s’était posé en...
Nu, jděme spát.
Enfin, allons dormir.