Celá řada úžasných věcí — Dourassoffa představuje princům číšník Fritz. Připadám si náramně šibalská, když říkám Gans lidem, kteří nevědí, co to...
Princezna Thyra se vdává za Napoleona IV. — Je to pro mě rána.
Spousta věcí — ve skutečnosti maličkosti, ale tak mě rozdráždily, že jsem zívala celý večer; zívání je nakažlivé: za pět minut zívali všichni na...
Včera Dourassoff mluvil s princi na terase nejméně hodinu, a kvintesencí všech těch hovorů je toto: nemají valnou chuť být představeni — aspoň on,...
Už dva dny zpívám „l'oiseau s'envole“, protože tu zpívá kdekdo, až po myčky nádobí. Prý se tu někdo žení.
Coubovi jedou do Wiesbadenu a já je pověřuji odesláním tohoto lístku — v němčině.
Jsem křesťanka, bohužel!
Po výměně několika telegramů jedeme do Paříže. I kdyby to bylo sebepředvídatelnější a přirozenější, byla bych zdrcena, kdyby se přihodilo něco...
Ještě dnes ráno jsme byli v Sodenu. Slíbila jsem pět set pokleknutí tváří k zemi, zastihnu-li dědečka naživu. Slib jsem splnila. Není mrtev, ale o...
V našem domácím životě je pro mě cosi nesnesitelného! Starosti kvůli ničemu, neuvěřitelná bezstarostnost v závažných věcech — to je podstata všeho. A...
Zapomněla jsem zmínit, že strýc Nicolas je tu již tři neděle nebo déle. Je velmi ošklivý a je to nihilista — nihilista omezenec. Posmívala jsem se...
Čtu Le Figaro, L'Ordre, Le Pays, La République française. Abych řekla pravdu — Le Figaro se mi zprotivil, i když je ze všech nejvtipnější.
Začínám věřit, že nikdo nebude mít trpělivost číst tento rukopis. Dnes ráno jsem koupila fotografii Paula de Cassagnace — sedí na ní klidně jako...
Barnola přišel. Jedna myšlenka mě trýzní a pohlcuje. Mám skoro dvacet let. A protože jsem ve čtrnácti vypadala na sedmnáct — posuďte, na kolik let mě...
Za hodinu jsem namalovala skicu ležícího dědečka. Na plátně č. 3. Říkají, že se povedla. Jenže ty bílé polštáře, ta bílá košile, bílé vlasy a...
Byli jsme v kostele, kde byl velkokníže Konstantin. Poté jsme složili návštěvu u Mme de Balorre, u její dcery baronky de Wykersloothové a u druhé...
Jedna je z doby před dvěma lety — muž sedí obkročmo na židli. Druhá je úplně nová, Pán sedí v křesle a zdá se, že se ho křečovitě drží. Na první jsem...
V Le Pays je článek Paula de Cassagnace.
Minulé noci se mi zdálo jasné jako den, že brzy zemřu, a vstala jsem napsat dvě slova, která jsem ve tmě trojitě podtrhla. Dourassoff povečeřel a...
Nevím, jakou prozřetelností jsem se opozdila a v devět hodin ještě nebyla oblečena, když přišli říct, že se dědečkovi přitěžuje. Oblékla jsem se a...
Není možné vylíčit vám hrůzy, jež nám působí toto monstrum, jehož jméno by mi poškvrňovalo pero.
V poledne tu byli všichni a Georges zabránil tomu, aby se obřad konal — byl přeložen na šest hodin.
Copak je to možné, když člověk čte věci, jako je ta, kterou si přečtete v dnešním Le Pays!
Obnovila jsem svou práci, tak nešťastně přerušenou ve čtvrtek. Jsem otupělá. Obdržely jsme několik dopisů a vizitek s kondolencemi. Od Mme Balagny a...
Včera jakýsi otrapa přivedl pana Georgese k nám; domovník ho nenechal vejít a poslali jsme ho k čertu — ne ovšem bez toho, že má matka, která je, Bůh...
Multedo píše. Mme Sarasin de Bock a několik dalších poslali své vizitky — Gavinovi také. Když mi hlavou procházejí všechna naše setkání se Zesnulým,...
Dostáváme dopisy a vizitky z Nice. Florence mi píše. Odpovídám jí — zve mě na čas k sobě na venkov do Anglie. Hony a vše ostatní — to by možná bylo...
Dnes je poslední mše u rakve — kněz hodí špetku hlíny na víko na znamení pohřbu, a je hotovo.
Viděla jsem tedy Roberta-Fleuryho, ale mohla jsem mu ukázat jen jedinou kresbu, na níž jsem pracovala jediný den (tento týden byl nemocný model a...
Na mši a pak na procházku (ne kolem Jezera). Hromada neapolských známých — ale jak se domluvit v tom pekle kočárů.
Je to smutné, velice smutné — takový život!
Přihodila se scéna, která mě — přestože už bych na to měla být zvyklá — přivedla k nepříčetnému rozhořčení.
Pan Séraphin přišel navštívit slečnu Rosalii.
Florence mi píše a zve mě. Snad přijedu v říjnu.
Co se novinek týče — včera Alexandre koňmo doprovázel vydržovanou ženu, což nás naplňuje hrůzou a nutí mě říkat mu Pan-dvacet-franků-za-hodinu. A...
Vezmu Mme de Mouzay a jdeme k panu Albertu Gigotovi, prefektu policie Francouzské republiky. Musím říci ke chvále Francouzské republiky, že přístup k...
Nemusím vám říkat, jaká byla doma zuřivost — rozkošné je to, že máma se dovolávala slušnosti (zapomínám dodat, že mým hlavním argumentem bylo zdraví...
Zdálo se mi o kočkách a hadech a u snídaně jsem převrhla slánku. Jsem z toho celá ustrašená. Co se mi tedy přihodí? A levé ucho mě pálí.
Mme Antonská nás přišla navštívit.
Dočkala jsem se komplimentů a povzbuzení. Breslau, jež se vrátila od moře, přivezla studie selských žen, rybářských hlav atd. Mají rozkošnou barvu —...
Mme Antonská přišla na oběd — a pak nic.
Julian za mnou přišel říct, že pan Robert-Fleury je se mnou velice spokojen — a když to vše shrne, soudí, že dělám pro tak krátkou dobu věci...
Zde dopis té ubohé Collignonové — a jistě ji k sobě vezmu, budu-li mít kdy svůj vlastní domov.
Byla jsem s Cassagnacem hloupá, šílená a nepřístojná. Tento život je hrozný, děsný, ukrutný, strašný.
Včera zcela nečekaně měla Pincia dvě mláďata — bílá a roztomilá jako ona sama.
Doenhoff u nás večeřel. Pět minut před jeho příchodem máma dostane depeši, kterou téměř násilím přečtu a zabavím — neboť je od onoho strašáka.
Coubéovi u nás večeřeli — vzpomínali jsme na Soden a hodně se smáli.
Dělám svůj první oficiální obraz. Měla jsem dělat zátiší — tedy jsem, jak víte, namalovala modrou vázu a dva pomeranče, pak mužskou nohu — a to je...
Bůh mi žehnej, jestli to vím… ano, Doenhoff u nás včera večeřel a já byla dokonce hezká… Tento pán, jak víte, se snaží znovu oženit s bohatou slečnou...
Sobota [28. září 1878]
Jaká hrozná existence. Jaká nemožná existence! Kdybych byla inteligentní, věděla bych, jak se z toho dostat. Ale jsem inteligentní jen na slovo — a...
Doenhoff s námi obědval, zkoušel si mou pelissu, hrál si na dvorného. Po návratu z ateliéru jsem ho zastihla v salonu — i Mme Coubéová tam byla.
– „Ne, máte pravdu, že začínáte — můžete malovat. Je tam něco dobrého, něco dobrého…“
Ráno maluji, odpoledne kreslím.
Úspěchy Julianových žáků v soutěžích École des Beaux-Arts vynesly jeho ateliér na výborné postavení. Žáků je více, než je třeba. Každý si...
Marcuard nám oznamuje smrt svého otce. Musel zdědit dost peněz.
Máma omdlela při zkoušení šatů. Její zdraví se zhoršuje pomalu, ale nepřetržitě. Dělá mi starosti.
*Opravdu nevím, proč si představujete, že své matce dlužíte jen trochu náklonnosti ve svých volných chvílích. Náklonnost k původcům našich dnů je...
Robert-Fleury začíná hrát svého Carola — přichází, odchází (dostal velkou medaili na Světové výstavě), povídá po opravách, zapaluje cigaretu, vrhá se...
Předpokládám-li dokonce, že jsem génius — je to snad napsáno na mé bílé a růžové dívčí tváři, která obchází jezero v doprovodu své urozené rodiny?...
Ne — Zesnulý nesoustřeďuje v sobě vznešenosti a svatosti, jež vyžaduje moje zbožňování.
– „Dole je to nacpané,“ říká Julian, „jdu snést vaši akademickou kresbu dolů — dejte mi ji.“
Vím dobře, že jsou to drobnosti — ale přesto je to příjemné.
Je to hloupé — ale ze závisti těch žen je mi smutno. Je to tak malicherné, tak nízké, tak ošklivé. Nikdy jsem neuměla závidět.