Neděle, 11. srpna 1878

Spousta věcí — ve skutečnosti maličkosti, ale tak mě rozdráždily, že jsem zívala celý večer; zívání je nakažlivé: za pět minut zívali všichni na terase.
Nový druh zábavy, jemuž jsme se smáli tím víc, že Fritz rozbil skleněnou kouli a jedna stará Židovka se z toho lekla. Zítra vám o tom povím víc... a pak o své válečné lsti... neboť mi nesluší platit za nic jiného než za Napoleona nebo Alexandra Velikého. Na okamžik jsem málem nenáviděla Mme Abazu... já... mou hvězdu už není vidět kvůli kdovíjaké nebeské konstelaci, a kdykoli se má hvězda skryje, mám jen samé nepříjemnosti...
Ostatně na věci přicházím vždycky příliš pozdě. Jsem mrzutá, rozdrážděná, churavá.
Když jsme si zahrály a došla nám všechna rozptýlení, daly jsme se s Mme Coubé do pískání duetu. Žid hrající na piano z toho byl celý vyjevený a blázen, který pije z karaf, to šel povědět výrobci piva.