Neděle, 11. srpna 1878

Spousta věcí — ve skutečnosti maličkosti, ale tak mě rozdráždily, že jsem zívala celý večer; zívání je nakažlivé: za pět minut zívali všichni na terase.
Nový druh zábavy, z nějž se smálo tím víc, že Fritz rozbil skleněný globus a jedna stará Židovka se z toho lekla. Zítra vám o tom povím víc... a pak o svém stratagému... neboť mi nesluší vypadat jako kdokoliv jiný než Napoleon nebo Alexandr Veliký. Na okamžik jsem málem nenáviděla Mme Abazu... já... mou hvězdu už není vidět v důsledku jakéhosi neznámého nebeského uspořádání, a kdykoli se má hvězda skryje, přichází jen starosti...
Ostatně na věci přicházím vždycky příliš pozdě. Jsem mrzutá, rozdrážděná, trpím.
Když jsme si zahrály a přišly jsme o zásobu rozptýlení, daly jsme se s Mme Coubé do pískání duetu. Žid hrající na piano z toho byl ohromený a blázen, který pije z karaf, to šel povědět výrobci piva.