Sobota, 24. srpna 1878

Za hodinu jsem namalovala skicu ležícího dědečka. Na plátně č. 3. Říkají, že se povedla. Jenže ty bílé polštáře, ta bílá košile, bílé vlasy a polozavřené oči — to se velmi těžko maluje. Je tam ovšem jen hlava a ramena. Jsem ráda, že mám tuto vzpomínku.
Pozítří půjdu do ateliéru; abych se tolik nečertila netrpělivostí, vyčistila jsem krabice, seřadila barvy, naostřila uhly. Tento týden jsem vyřídila veškeré pochůzky. K Cassagnacovi přibylo asi deset dalších ilustrací. Baví mě vidět ho tam, tak mimochodem... Ne, to je absurdní.