Středa, 28. srpna 1878

Minulé noci se mi zdálo jasné jako den, že brzy zemřu, a vstala jsem napsat dvě slova, která jsem ve tmě trojitě podtrhla. Dourassoff poobědval a odešel plný úcty, neboť slyšel mámu mluvit o Císaři, o dvorském životě a o mši v Paláci. Atd. Tato žena se dotkla všeho a nic si nepodržela.
Doporučuji vám zvláště toto číslo Le Pays a zároveň lituji, že je nedokážete ocenit, protože Zesnulého neznáte. Pro mě je to, jako bych ho slyšela — a Cassagnacovy řeči získávají poslechem sto procent, stejně jako řeči pana de Broglieho čtením. To je hodně povyku kvůli jednomu banketu; kdyby republikanisté oznamovali své slavnosti tak velkými písmeny, nebyl by ve Francii dost papíru.
Snad mě považujete za zuřivě rozezlenou... mýlíte se. Kdybych se musela rozčílit, musela bych z toho zemřít. Malý hněv není hoden předmětu — mohu zůstat lhostejná. Je to stejně šťastné jako podivuhodné. Vysvětluji si to tak... Vidím se tak daleko od toho, čeho jsem se mohla dotknout, že se ani neobtěžuji hněvat. Na obzoru nevidím ani náhradu, ani pomstu, ani naději. Tváří v tvář této nicotě a absolutní nesmyslnosti jakéhokoli výbuchu zůstávám klidná — a pak... čekám na ostatní noviny a na názor národů. Moje rodina je zasažena a mlčí, myslíc si, že jsem celá z míry — ale mé přirozené, vyrovnané chování... té to bezpochyby není k pochopení.

Poznámky

Pozn. překl.: Vévoda Albert de Broglie (1821–1901), orleanistický politik a spisovatel; representoval konzervativní, nikoli bonapartistickou větev opozice.