Sobota, 10. srpna 1878

Princezna Thyra se vdává za Napoleona IV. — To mě jako ranilo.
Jsem zuřivá... Dourassoff, kterého zbožňuji, nevečeřel; odjel s tetou do Frankfurtu a zmeškal vlak, protože si kupoval ponožky.
Schwarz si při sezení odsunul talíř — okamžitě jsem ho pozvala. Pak se vějířem ovívám tak, aby kašlal. Oni odjíždějí do Homburgu, Dourassoff se vrací.
Mühle se dnes večer pokusil o novou iluminaci a přitom spálil vlajku. Princi se vrátili, a místo aby se jako obvykle skrývali, kroužili kolem nás.
Ale Dourassoff je takový hrubián, jaký na světě není!
Madame Doubelt mi píše, že se vyjednává a že můj přítel bude pravděpodobně vyznamenán. A Napoleon si bere Thyru. Tato aliance je nebezpečná pro republiku. Naše dědička, sestra princezny Thyry, jede do Paříže. Když Francouzi uzří tu rozkošnou budoucí císařovnu, vzpomenou na její sestru, která se stane ženou jejich pravděpodobného císaře... rozohní se, zachvátí je touha mít císařovnu — ne takovou, jakou byla Eugenie, ale pravou...
[Na příč stránky: Šílená! Není to pravda.]
Tisíce Husů! Za hodinu jsem téměř dokončila Mühleho portrét — kulatý, opilý, červený, usmívající se.
Ale předtím jsem na plátně č. 10 namalovala balkón Husů s trikolórou nahoře, která označuje ten můj.
Schwarz leží v houpací síti — klidný, bledý, dlouhý. Knírek mu splývá přes okraj, dlouhý jak čínský cop; skřipec na nose, šňůrka od skřipce visí níž než knír a bílá kočka tu šňůrku tahá a přitom se uraženě dívá na obecenstvo. Gans sedí vedle bratra, klobouk v týle a kniha v ruce — je vidět, že je to dětská kniha s obrázky: červený kůň a zelený jezdec; Gans se usmívá.
Víte, že Schwarzovu tvář znám nazpaměť jako La Fontainovu bajku — nebo spíše jako zpěv z Danta. Zpříma, z profilu, ze tří čtvrtin, s kloboukem i bez, vestoje i vleže. Dívá se mi přímo do očí, kdykoli se potkáme... Dokážu zvlášť nakreslit jeho oko, jeho nos, jeho knír — a oko je tak věrné...
Proč nemohu kreslit Cassagnace... Schwarzovo oko je velké, těžké a trochu trpící... Kde to k čertu jeden Němec přišel k takovým očím? Připadá mi tak zajímavý a krásný, že bych chtěla mít jeho portrét. Nakreslím ho zpaměti, velký a uhlem.
Kdyby mi mohl alespoň třikrát stát modelem... Je jedenáct hodin a mám šílenou chuť kreslit, komponovat — co jsem nikdy nepochopila, přes Julianovo naléhání. Právě jsem perem nakreslila náš stůl a je to velmi věrohodné — dřív jsem nikdy nedokázala dát dohromady dvě postavy.
Jaký to idiot, ten Schwarz... nenávidím ho, když mluví německy, ale chtěla bych ho kreslit.
Ke každé věci je potřeba jakýsi druh inspirace, jinak to ani nezkoušejte.

Poznámky

Princezna Thyra Dánská (1853–1933) byla v roce 1878 zvěstována jako potenciální nevěsta pro prince Imperiálního (Napoleona Eugena Ludvíka, zvaného bonapartisty Napoleon IV.). K sňatku nedošlo; Thyra se v prosinci 1878 provdala za Arnošta Augusta Hannoverského. Princ Imperiální zahynul roku 1879 v anglo-zuluské válce.
Pozn. překl.: „Toile de 10“ — francouzský standard pro malířská plátna, č. 10 odpovídá přibližně 55 × 46 cm.
Académie Julian byla soukromá výtvarná škola v Paříži, kterou roku 1868 založil malíř Rodolphe Julian. Patřila k nemnoha školám, jež přijímaly ženy a dovolovaly jim kreslit podle nahého mužského modelu, což z ní činilo nezbytné útočiště pro začínající malířky jako Marie, které neměly přístup na oficiální École des Beaux-Arts.