Pátek, 9. srpna 1878

Celá řada úžasných věcí — Dourassoff je Fritzem číšníkem představen princům. Myslím si, jak jsem lstivá, když říkám Gans lidem, kteří nevědí, co to slovo znamená. Celý den lze rozdělit do obrazů, z nichž každý bude mít svůj zvláštní a přepychový název.
Hostina šelem. Z našich dvou oken pozorujeme, jak Husové hodují: jejich učené menu se skládá z osmi masitých chodů, tří kompotů a pěti salátů. Mme Coubé si vzala stranu Huse, já stranu Schwarze, Abaza se mnou a pan Coubé. Teta s Dourassoffem u Mme Coubé.
Iluminace. Zavěšuji benátské lampióny a rozmísťuji světýlka na svém balkóně.
Pád vlajky. Mühle přináší trikolóru, která špatně přivázána spadne, takže Schwarz přelije vedle sklenice a škubne sebou způsobem, jenž jeho klidu naprosto neodpovídá.
Triumf trikolóry!
Rosalie ji přivazuje bílými saténovými stužkami, asi dvacet metrů jich spotřebuje.
[Starý italský princ], jehož jdu pozvat. Vypadá přesně jako netopýr — jeho podobizna je hotová. Požár. Mühle přináší lampióny, ptám se ho, zda je Kurhaus pojištěn; když přikývne, slibuji mu, že udělám vše, aby získal tři sta tisíc marek.
Večer — vše se rozzáří.
Hrůza. Zewšad praská petarda za petardou; malý Victor pláče, Mme Coubé téměř omdlévá; křičím, že člověk musí být notně hloupý, aby nepředem varoval nervózní ženy. Ouroussoff tvrdí, že za to může Rosalie, a Wilhelm přichází říct, že „to dělá pan Mühle“.
Překvapení. Bengálské ohně všude — to princi zorganizovali, stejně jako petardy. Tušila jsem přípravy, ale nedovolila jsem si věřit v takovéhle štěstí.
Žárlivost. Objevuje se Angličanka. Princi se vůbec nenechají představit, ale hovoří s Dourassoffem a procházejí se s námi všemi — to je celkem pozoruhodné. Tvoříme řetěz a rusky říkám, ať k Husům Angličanku nepustíme — a to se nám daří výtečně. Ti hlupáci ostatně šli v našem houfu a já říkala Dourassoffovi, jaký je milý, že to překvapení vymyslel, a přitom jsem tvářila, že ani netušila, že to byli oni.
Dav. Všichni sousedé Kurhousu, kolik jich Soden hostí.
Četník. Uprostřed veselení se zjevuje hasič, aby udržoval pořádek. Ouroussoff vyhledá Rosalii a naléhá, aby zapálila zpátky lampión, který zhasl... náhodou.
V deset hodin se usazujeme k večeři, zatímco Husové sem tam chodí a krouží kolem nás. Ostatně já jsem blažená celé dva dny — oni nic jiného nedělají, jen se na mě dívají.
Půl jedenácté. Poslední obraz.
Pozdě! Lidé z kopce se sbíhají, ale vše je skončeno.
Nasycena svými triumfy... (Rosalie jim řekla, že mám osmnácté narozeniny, a tihle lidé si umínili je slavit) — jdu domů, vychutnávám své úspěchy a najednou pocítím prudkou lásku k Paulu de Cassagnacovi.

Poznámky

Pozn. překl.: Gans — německy „husa“; Marie používá toto slovo jako přezdívku pro oba prince, protože hosté netuší, že je to výsměch.
Bengálské ohně (feux de Bengale) byly barevné pyrotechnické světlice — modré, zelené či červené — hojně užívané při venkovních slavnostech 19. století.
Paul de Cassagnac (1843–1904), vlastním jménem Paul Adolphe Marie Prosper Granier de Cassagnac, byl francouzský bonapartistický novinář a politik. Jako šéfredaktor konzervativního listu Le Pays byl proslulý svou vášnivou politickou rétorikou, četnými souboji a horlivou obhajobou bonapartismu. Marie sledovala jeho politické články a idealizovala ho jako romantickou postavu.