Čtvrtek, 5. září 1878

Dostáváme dopisy a vizitky z Nice. Florence mi píše. Odpovídám jí — zve mě na čas k sobě na venkov do Anglie. Hony a vše ostatní — to by možná bylo zábavné. Navíc bych od ní chtěla dopis pro pana de Lessepse. Píšu také Berthe, Yorke, Coubeovi, Abazové a Doubeltovi. Jdu klidně svou cestou — o těchto věcech vám budu vyprávět, jen pokud výsledek odpovídá nadějím. Tehdy vám vysvětlím své malé výpočty, abych se mohla pochlubit.
Dnes ráno jsem si myslela, že vidím malého Lardereiho ve fiakru s dámou, dvou- nebo tříletým dítětem a chůvou. Je-li to jeho žena — čí je to dítě? Sestra by přece byla ve smutku. Nu, ať ho čert vezme. Je to malý Larderei. Ano, jsem si jistá, že to byl on.
Michel mě právě utěšil, opakuje hrůzy o Cassagnacově sňatku.
— Jenže, praví, Cassagnac není ani darebák, ani špatný člověk. Je to větroplach, blázen. Jinak má výborné srdce.
— Ale pak, pane, proč uzavřel ten sňatek?
— Ach! Potřeboval peníze. Mme de la Valette nemohla dát víc — volby, zrušení mandátů, všechno to přišlo — a nezbývalo než to udělat.
Clément Laurier, který věnoval věno slečně Acardové — a říká se, že to byl jeho dluh.
A matka byla vydržovaná žena! I Blanc to připouštěl.
Ubohý Cassagnac, nic si z toho nedělej — nepočerní tě. Uzavřel jsi špinavý sňatek, ale to se veřejnosti netýká, protože před ní to skrýváš. Co se jiných hanebností týče — ano, mohly být vylíčeny a přehnány, ale matčino jmění a její postavení jsou nezpochybnitelné a... to je hrůza! Cassagnace neobviňuji — vtáhli ho do toho, byl donucen, namontovali mu to. I tak je to škoda. Se mnou by — říkali by snad stejně mnoho špatného, ale jiného druhu.
Mluvilo by se o nezákonném způsobu, jakým moje teta zdědila. Jaká lež. Tato žena se obětovala provdáním za svého muže, aby nám zajistila jmění. Byla mu vždy věrná a obdivuhodně ho ošetřovala. Podle zákona by zdědila jen čtvrtinu — aby dostala vše, musel manžel předstírat, že jí prodává majetek; tento akt prodeje byl sepsán, stala se paní všeho, ale on sám nikdy nepocítil žádnou změnu. To jsou ty výtky. Ubohý Cassagnac. Ubohá já.
Srovnávat se s Acardovými! Jak jsem bláznivá, že se tak ponižuji. Mme Acardová! Ztracená žena — Antonelliho milenka.
Nedovedete si představit, jak jsem ráda, když slyším, že byl donucen. Když jsem psala své dopisy, bylo příliš pozdě — čtyři dny před obřadem! Byl po krk zapojen.

Poznámky

Pozn. překl.: Ferdinand de Lesseps (1805–1894), slavný francouzský diplomat a průkopník, stavitel Suezského průplavu (1869); v té době již plánoval Panamský průplav.
Pozn. překl.: Cassagnacovy mandáty poslance za departement Gers byly opakovaně zrušeny republikánskou sněmovnou (1876, 1877) — běžná politická zbraň proti opozičním kandidátům. Každé zrušení si žádalo nákladnou novou kampaň.
Pozn. překl.: Clément Laurier (1832–1878), republikánský právník a politik.
Pozn. překl.: Giacomo Antonelli (1806–1876) byl kardinál-státní sekretář papeže Pia IX. — jeden z nejmocnějších mužů katolické církve. Obvinění, že Cassagnacova tchýně byla jeho milenkou, by bylo krajně skandální.