Čtvrtek, 5. září 1878

Dostáváme dopisy a vizitky z Nice. Florence mi píše. Odpovídám jí — zve mě na čas k sobě na venkov do Anglie. Hony a vše ostatní — to by možná bylo zábavné. Navíc bych od ní chtěla dopis pro pana de Lessepse. Píšu také Berthe, Yorke, Coubovi, Abazové a Doubeltovi. Jdu klidně svou cestou — o těchto věcech vám budu vyprávět, jen pokud výsledek bude odpovídat nadějím. Pak vám povím o svých malých výpočtech, abych se mohla pochlubit.
Zdálo se mi, že jsem dnes ráno zahlédla malého Lardereiho ve fiakru s dámou, dvou- nebo tříletým dítětem a chůvou. Je-li to jeho žena — čí je to dítě? Sestra by přece byla ve smutku. Nu, ať ho čert vezme. Je to malý Larderei. Ano, jsem si jistá, že to byl on.
Michel mě právě utěšil, když opakoval hrůzy o Cassagnacově sňatku.
— Jenže, praví, Cassagnac není ani darebák, ani špatný člověk. Je to větroplach, blázen. Jinak má výborné srdce.
— Ale pak, pane, proč uzavřel ten sňatek?
— Ach! Potřeboval peníze. Mme de la Valette nemohla dát víc — volby, zrušení mandátů, všechno to přišlo — a nezbývalo než to udělat.
Clément Laurier, který věnoval věno slečně Acardové — a říká se, že to byl jeho dluh.
A matka byla vydržovaná žena! I Blanc to připouštěl.
Ubohý Cassagnac, nic si z toho nedělej — neočerní tě. Uzavřel jsi špinavý sňatek, ale to se veřejnosti netýká, protože před ní to skrýváš. Co se jiných hanebností týče — ano, mohly být vylíčeny a přehnány, ale matčino jmění a její postavení jsou nezpochybnitelné a... to je hrůza! Cassagnace neobviňuji — vtáhli ho do toho, byl donucen, popletli mu hlavu. I tak je to škoda. Se mnou by — říkali by snad stejně mnoho špatného, ale jiného druhu.
Mluvilo by se o nezákonném způsobu, jakým moje teta zdědila. Jaká lež. Tato žena se obětovala provdáním za svého muže, aby nám zajistila jmění. Byla mu vždy věrná a obdivuhodně ho ošetřovala. Podle zákona by zdědila jen čtvrtinu — aby dostala vše, musel manžel předstírat, že jí prodává majetek; tento akt prodeje byl sepsán, stala se paní všeho, ale on sám nikdy nepocítil žádnou změnu. To jsou ty výtky. Ubohý Cassagnac. Ubohá já.
Srovnávat se s Acardovými! Jak jsem bláznivá, že se tak ponižuji. Mme Acardová! Ztracená žena — Antonelliho milenka.
Nedovedete si představit, jak jsem ráda, když slyším, že byl donucen. Když jsem psala své dopisy, bylo příliš pozdě — čtyři dny před obřadem! Byl v tom už až po krk.

Poznámky

Pozn. překl.: Ferdinand de Lesseps (1805–1894), slavný francouzský diplomat a průkopník, stavitel Suezského průplavu (1869); v té době již plánoval Panamský průplav.
Pozn. překl.: Cassagnacovy mandáty poslance za departement Gers byly opakovaně zrušeny republikánskou sněmovnou (1876, 1877) — běžná politická zbraň proti opozičním kandidátům. Každé zrušení si žádalo nákladnou novou kampaň.
Pozn. překl.: Clément Laurier (1832–1878), republikánský právník a politik.
Pozn. překl.: Giacomo Antonelli (1806–1876) byl kardinál-státní sekretář papeže Pia IX. — jeden z nejmocnějších mužů katolické církve. Obvinění, že Cassagnacova tchýně byla jeho milenkou, by bylo krajně skandální.