Pondělí, 26. srpna 1878

Jedna je z doby před dvěma lety — muž sedí obkročmo na židli. Druhá je úplně nová, Pán sedí v křesle a zdá se, že se ho křečovitě drží. Na první jsem vlastní rukou napsala slovo: Před, na druhou: Po. Jako reklamy na oleje proti vypadávání vlasů. K tomu ještě dvě hesla: En Avant! a J'y suis, j'y reste. Fotografie jsou však umístěny tak, aby zůstaly skryté ve stínu, v záhybu, který dělá paraván, aby uvolnil místo kandelábru.
Práci jsem znovu začala s veškerým zápalem a láskou, které vyplývají z dlouhého odpočinku a z netrpělivosti, s níž jsem ten den čekala. Ze starých spolužákyň tu je sotva Amélie a tři čtyři bezbarvé Francouzky. Ostatní jsou u moře. Právě jsem za tři hodiny přečetla velice románkovou knihu Octava Feuilleta, „Deník jedné ženy“. Název mě svedl.
Miluji vůbec někdy někoho? Milovala jsem vůbec někdy? Miluji? Za to může Octave Feuillet. Je Zesnulý oním vynikajícím mužem, jakého jsem si představovala, nebo jen nízkým žurnalistou? Co si o tom myslí svět? To bych ráda věděla, abych mu konečně mohla nalepit štítek.
Ale zdá se mi, že jsem s tím mužem spjata — a víte co! Chtěla bych, aby to byla pravda.

Poznámky

Pozn. překl.: „Vpřed!“ — Napoleonistické heslo, oblíbená Cassagnacova politická výzva.
Pozn. překl.: „Jsem zde, zde zůstanu“ — Výrok přisuzovaný maršálu MacMahonovi při obléhání Sevastopolu (1855), kdy odmítl opustit dobyté postavení. Cassagnac jej přijal za jedno ze svých politických hesel.
„Deník jedné ženy“ (Le journal d'une femme, 1878) od Octava Feuilleta (1821–1890) je deníkem vdané ženy zmítané mezi manželskou povinností a romantickou vášní — námět, který musel Marii přirozeně uchvátit.