❦

Čtvrtek, 29. srpna 1878

# Jeudi, 29 août 1878

Nevím, jakou prozřetelností jsem se opozdila a v devět hodin ještě nebyla oblečena, když přišli říct, že se dědečkovi přitěžuje. Oblékla jsem se a několikrát jsem za ním zašla. Máma, teta, Dina pláčou tiše i nahlas. Pan Georges se volně procházel — nic jsem mu neřekla, v těch hrozných chvílích nebylo místo pro mravní kázání. V deset přišel kněz a za několik minut bylo po všem.

Je ne sais par quelle providence j'étais en retard et à neuf heures n'étais pas encore habillée, lorsqu'on vint me dire que grand-papa allait plus mal. Je me suis habillée et suis allée à plusieurs reprises le voir. Maman, ma tante, Dina pleurent bas et tout haut. M. Georges se promenait librement, je ne lui dis rien, il n'y avait pas à faire de la morale dans ces moments affreux. A dix heures le prêtre est arrivé et au bout de quelques minutes tout a été fini.

Zůstala jsem tam až do konce, na kolenou, a střídavě jsem přikládala ruku na to ubohé čelo nebo nahmatávala puls.

Je suis restée là jusqu'à la fin à genoux et tantôt passant une main sur ce pauvre front, tantôt tâtant le pouls.

Viděla jsem ho umírat, ubohý drahý dědeček — po tolika utrpeních. Nechci říkat banality.

Je l'ai vu mourir pauvre cher grand-papa., après tant de souffrances. Je n'aime pas dire des banalités.

Při pobožnosti u lůžka se máma zhroutila do mých náručí — museli ji odnést a uložit do pokoje. Všichni hlasitě plakali, i nihilista Nicolas; plakala jsem také, ale klidně. Uložili ho na postel špatně prostlou — ti sluhové jsou odporní, dávají do toho takovou horlivost, že to bolí... Sama jsem upravila polštáře, přikryla je batistem lemovaným krajkami a přehodila přes postel, kterou měl v oblibě — železnou, která by jiným připadala ubohá — šátek. Kolem dokola bílý mušelín; ta bělost se hodí k poctivosti duše, jež odletěla, a k čistotě srdce, jež už nebije. Dotkla jsem se jeho čela, když bylo již studené — a nepociťovala jsem ani strach, ani odpor.

Pendant le service qui a eu lieu près du lit maman est tombée dans mes bras, on dût l'emporter et la coucher dans sa chambre. Tout le monde pleurait tout haut, même le nihiliste Nicolas, je pleurais aussi, mais tranquillement. On l'avait couché sur son lit mal arrangé, ces domestiques sont abominables, ils y mettent un zèle qui fait mal... j'ai arrangé moi-même les oreillers les recouvrant de batiste bordée de dentelles et j'ai drapé un châle autour du lit qu'il aimait en fer, et qui paraîtrait pauvre aux autres. Tout autour, de la mousseline blanche, cette blancheur va à l'honnêteté de l'âme qui s'est envolée et à la pureté du cœur qui ne bat plus. Je lui ai touché le front quand il était déjà froid et je n'ai ni peur, ni dégoût.

Rána se dala čekat — a přesto vás omráčí.

On s'attendait au coup mais on est assommé quand même.

Sepsala jsem telegramy a parte. Ale bylo třeba se postarat i o mámu, která dostala prudký záchvat nervů. Myslím, že jsem se zachovala naprosto slušně — a že tím, že jsem nekřičela, nemám o nic horší srdce než ostatní...

J'ai rédigé les dépêches et les lettres de faire-part. Mais il fallait aussi donner des soins à maman qui eut une violente attaque de nerfs, je crois que j'ai été tout à fait convenable et que pour ne pas crier je n'ai pas plus mauvais cœur que les autres...

Už nedokážu rozlišit sny od skutečných pocitů — copak jsem se nezachytila při tom, jak si říkám, když procházím kolem portrétu: jak by sdílel naše bolesti, jak by byl ke mně laskavý.

Je ne sais plus distinguer mes rêves de mes sentiments réels, ne suis-je pas allée jusqu'à me dire en passant devant le portrait: comme il partagerait nos peines, comme il serait bon pour moi.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam