Neděle, 25. srpna 1878

Byli jsme v kostele, kde byl velkovévoda Konstantin. Poté jsme složili návštěvu u Mme de Balorre, u její dcery baronky de Wykersloothové a u druhé dcery, provdané za hraběte de Souza, atašé velvyslanectví... Byli tam kníže a kněžna Mechtčerští z Říma; v kostele jsem se strašně styděla a bála, ale při odchodu nás poznali a podívali se na nás tak milostivě, že bych je byla radostí obejmula. Kníže smeknul klobouk v přesvědčení, že jsme v Římě na sebe narazili.
Procházíme se v Bois, máma mě tam držela až do šesti, protože se tam procházel velkovévoda Alexej. Ta je opravdu bláznivá.
Copak by Cassagnac nebyl jakýmsi Raoulem Nathanem? (Dcera Evy.) Opravdu, ten čertův Balzac na všechno myslí; stačí jen čerpat a vyjmout všechny typy, všechny situace, všechny definice, všechna nejjemnější, nejpozoruhodnější, nejpravdivější hodnocení.
Ne, vždyť je ženatý. A pak — fuj! Ne! Je tak pošetilé psát tyto fantazie; pero jim dává tělo. Ale nakonec... někdy se mi zdá, že nad Zesnulého není nic, a jakmile mu dám celou důvěru, obávám se, že jsem ji dala nedůstojné bytosti, žurnalistovi, a že jsem přeháněla. A nevím, které ze dvou možností dávám přednost. Faktem je, že jsem přemístila portréty velkého muže — znepokojovaly mě.

Poznámky

Pozn. překl.: Velkovévoda Konstantin Nikolajevič (1827–1892), bratr cara Alexandra II., byl jedním z předních zastánců Velkých reforem 60. let, včetně osvobození nevolníků.
Raoul Nathan je ctižádostivý žurnalista a básník z Balzacova románu Dcera Evy (Une fille d'Ève, 1838–1839), který svou vášnivou inteligencí okouzlí vdanou hraběnku.