Pátek 20. / Sobota, 21. září 1878

Dočkala jsem se komplimentů a povzbuzení. Breslau, jež se vrátila od moře, přivezla studie selských žen, rybářských hlav atd. Jsou rozkošně barevné — a ubohá Amélie, která se těšila, že Breslau barvu nemá, zírala nevěřícně. Breslau bude velký malíř — skutečně velký malíř. A kdybyste věděli, jak přísně soudím a jak pohrdám přetvářkami ženštin a jejich adoracemi Roberta-Fleuryho, protože prý je krásný — pochopili byste, že se nevznáším bez příčiny. Ostatně až mě budete číst, proroctví bude splněno. Musím se nutit kreslit zpaměti — jinak se nikdy nenaučím komponovat. Breslau stále dělá skici, náčrty, spoustu věcí. Dělala to již dva roky předtím, než vstoupila do ateliéru, kde je přes dva roky. Vstoupila tam asi v červnu 1876 — v době, kdy jsem se marnila v Rusku... Bída!!
Probudila jsem se v slzách — polštář byl promočen. Zdálo se mi, že Paul de Cassagnac přišel mě ujistit, že není ženatý, a že si ustřihl půlku kníru, který jsem pečlivě přeložila do papíru s úmyslem jít ho odnést k somnambulce. Tu přijde Mme de Daillens a hádá se o ten knír — strhneme se u dveří, já hodím svůj balíček do temné chodby a Mme de Daillens zmizí. Místo somnambulky pak nalézám dědečka a babičku — a všichni tři se objímáme, pláčeme, pláčeme, pláčeme; nakonec potkám Valitského, jak se radí s nějakým starověkým pulláriem, jenž seděl před pytlem obilí.
Ubohý Cassagnac — probouzím se a dovídám se o neštěstí, jež ho potkalo. Pan Clément Laurier právě náhle zemřel — a za předpokladu, že nepříliš řádně vypořádal své účty... to se může stát, viďte; byl ještě mladý a pak tak bohatý — mělo se důvěra, mohlo to odkládat. Přiznávám, že bych z toho byla nadšena. Popaul by dostal jen to, co si zaslouží jeho zbabělost.
Šly jsme na Ruský koncert, jenž se jako všechny tyto koncerty koná v sále slavností Trocadéra. Závěrečný sbor ze Života pro cara je čertovsky hlučný, jestliže nechápete, oč jde — přesto však strhující; stěží jsem se zdržela pláče.
Republikánský sál mnoho postrádá s těmito R.F. — ramollissement fatal (smrtelné ochabnutí), régime forcé (nucený režim), rage funeste (zhoubná zuřivost), rengaine funèbre (pohřební refrén), réforme funambulesque (provazochodní reforma) atd. atd.
Florence mi píše — prý jsem slíbila přijet. Možná přijedu.

Poznámky

Pozn. překl.: Louise Breslau (1856–1927), švýcarsko-německá malířka, Mariina hlavní rivalka i přítelkyně na Académie Julian; roku 1901 obdržela Řád čestné legie.
Pozn. překl.: Pullarius (lat.) — římský věštec věštící z chování kuřat; Marie četla Livia.
Pozn. překl.: „Život pro cara“ (Жизнь за царя) — první ruská národní opera Michaila Glinky (1836); základní dílo ruského hudebního nacionalismu.