Pátek 20. / Sobota, 21. září 1878

Dočkala jsem se komplimentů a povzbuzení. Breslau, jež se vrátila od moře, přivezla studie selských žen, rybářských hlav atd. Mají rozkošnou barvu — a ubohá Amélie, která se utěšovala tím, že Breslau barvu nemá, protáhla obličej. Breslau bude velký malíř — skutečně velký malíř. A kdybyste věděli, jak přísně soudím a jak pohrdám domýšlivostí ženštin a jejich zbožňováním Roberta-Fleuryho, protože prý je krásný — pochopili byste, že se nerozplývám pro nic za nic. Ostatně až mě budete číst, proroctví bude splněno. Musím se nutit kreslit zpaměti — jinak se nikdy nenaučím komponovat. Breslau stále dělá skici, náčrty, spoustu věcí. Dělala to již dva roky předtím, než vstoupila do ateliéru, kde je přes dva roky. Vstoupila tam asi v červnu 1876 — v době, kdy jsem v Rusku promarňovala sama sebe... Bída!!
Probudila jsem se v slzách — polštář byl promočen. Zdálo se mi, že mě Paul de Cassagnac přišel ujistit, že není ženatý, a že si ustřihl půlku kníru, který jsem pečlivě zabalila do papíru s úmyslem zajít s ním k somnambulce. Tu přijde Mme de Daillens a upírá mi ten knír — popadneme se u dveří, já hodím svůj balíček do temné chodby a Mme de Daillens zmizí. Místo somnambulky pak nalézám dědečka a babičku — a všichni tři se objímáme, pláčeme, pláčeme, pláčeme; nakonec potkám Valitského, jak se radí s nějakým starověkým pulláriem, jenž seděl před pytlem obilí.
Ubohý Cassagnac — probouzím se a dovídám se o neštěstí, jež ho potkalo. Pan Clément Laurier právě náhle zemřel — a za předpokladu, že tak docela nevypořádal své účty... to se může stát, viďte; byl ještě mladý a pak tak bohatý — měla se k němu důvěra, mohlo se odkládat. Přiznávám, že bych z toho byla nadšena. Popaul by dostal jen to, co si zaslouží jeho zbabělost.
Šly jsme na Ruský koncert, jenž se jako všechny tyto koncerty koná ve slavnostním sále Trocadéra. Závěrečný sbor ze Života pro cara je čertovsky hlučný, pokud nechápete, oč jde — přesto však strhující; stěží jsem se zdržela pláče.
Republikánský sál nechává mnoho přát s těmi svými R.F. — ramollissement fatal (smrtelné ochabnutí), régime forcé (nucený režim), rage funeste (zhoubná zuřivost), rengaine funèbre (pohřební refrén), réforme funambulesque (provazolezecká reforma) atd. atd.
Florence mi píše — prý jsem slíbila přijet. Možná přijedu.

Poznámky

Pozn. překl.: Louise Breslau (1856–1927), švýcarsko-německá malířka, Mariina hlavní rivalka i přítelkyně na Académie Julian; roku 1901 obdržela Řád čestné legie.
Pozn. překl.: Pullarius (lat.) — římský věštec věštící z chování kuřat; Marie četla Livia.
Pozn. překl.: „Život pro cara“ (Жизнь за царя) — první ruská národní opera Michaila Glinky (1836); základní dílo ruského hudebního nacionalismu.