Čtvrtek, 15. srpna 1878

Jsem křesťanka, bohužel!
Udělala jsem, co jsem chtěla — potkala jsem Schwarze a přistoupila k němu. „Pane,“ říkám mu, „včera došlo k nepříjemnému nedorozumění; pan Dourassoff vás chtěl v dobré víře představit; vy jste nechtěl. A přicházím vám říct, že kdyby se byl pan Dourassoff poradil se mnou, nebyla bych chtěla já. Mezi Rusy se sbližujeme, ale pokud jde o cizince, to je jiné. Nemám nejmenší chuť poznávat vás. A příště, až budete mluvit s dámou, doporučuji vám sejmout klobouk.“
Tvářil se naprosto rozhněvaně — ta ošklivá krátkozraká očka, která se zdají tak krásná pod modrými skly, jsem je dobře viděla, i ty vpadlé tváře a tu chorobnou pleť. Několikrát mě přerušil, aby řekl, že je to vina pana Dourassoffa, že „u nás to také není zvykem“, že nás nechtěl rušit atd.
Potom, zatímco jsem pila čaj s ostatními, zavolali Dourassoffa a hrubými slovy mu řekli, že kdyby jim ještě řekla impertinence, pomstí se. Dourassoff mi to přišel zopakovat. Zkrátka — je to prostě skandál. Copak je to za nápad, představovat si, že omezenecký Němec je inteligentní Francouz. Je mi z celé té věci tak špatně, že se třesu vzteky a studem... když jsem vám říkala, že Pánbůh přijde na mou pomoc a udělí mi jakousi lekci...
Dourassoff to půjde povyprávět všem. Já bych chtěla být kdovíkde...

Poznámky

Princ, s nímž se Marie střetla, byl August Karl Prinz zu Hohenlohe-Oehringen (1854–1884), syn Huga, 4. knížete z Hohenlohe-Oehringen a vévody z Ujestu. Auguste zemřel ve věku třiceti let v San Remu, pravděpodobně na tuberkulózu — stejnou nemoc, jíž Marie poznala na jeho „chorobné pleti“ a „trpících očích“.