Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle, 6. října 1878

– „Ne, máte pravdu, že začínáte — můžete malovat. Je tam něco dobrého, něco dobrého…“
– „Bála jsem se, že nejsem dost pokročilá, abych malovala…“
– „Ale vůbec ne — jste dost pokročilá; pokračujte, není to špatné… atd. atd.“
A pak dlouhá lekce, která dokazuje, že to není bez naděje — jak se v ateliéru říká. V ateliéru mě nemilují — a při každém nešťastném úspěchu má Breslau zuřivé pohledy, zcela směšné.
Robert-Fleury nevěří, že jsem se nikdy neučila malovat. Zůstal dlouho — opravoval, povídal a kouřil, jako by byl Carolus. Dostala jsem několik mimořádných rad — a pak se mě ten imbecil zeptal, jak jsem se umístila v posledním ročním závodě. A když řeknu — druhá.
– „A letos,“ řekne, „bude třeba… hm?“
To je tak hloupé — Julianovi již řekl, že si myslí, že dostanu medaili.
Konečně jsem bez jakéhokoli tlaku oprávněna malovat podle přírody, aniž bych malovala zátiší — přeskakuji je, jako jsem přeskočila sádrové odlitky.
Doenhoff doprovodil naše dámy na Výstavu — u vchodu potkají Mme Randouinovou, která byla manželkou podprefekta v době, kdy Gaviniovi tak velkolepě vzdávali hold všem korunovaným hlavám, které projely Nice — Doenhoff ji znal ještě tehdy.
– „Zde je Mme Randouinová,“ řekne jí máma.
Uslyšela ji a hned přistoupila k voze a spustila tisíc laskavostí — jak je šťastná, že byla přivolána paní, jak jí Mme Gaviniová tolik vyprávěla, jak nás z Nice tak dobře zná, jak je nadšena ze seznámení atd.
Mme Gaviniová mi ostatně říkala, že Oofette si přeje se s námi seznámit.
Mme Randouinové může být nanejvýš pětatřicet — je naprosto krásná, po tom, co byla naprosto hezká. Myslím, že se hodně baví — ale manžel je vždy přítomen — a je to dáma, kterou ve společnosti přijímají.
Jaká existence!!
V osm hodin jsem si myslela, že je již jedenáct. Dala jsem se tedy hrát stupnice na mandolínu a zároveň číst Balzaca. Proč se říká, že Balzac přináší zklamání? Po přečtení tří sešitů Duruyových „Římských dějin“ jsem četla „La Vie Parisienne“ a „Le Pays“, kde se stále hromuje…
Poslední večer v čísle 10bis byl pro mě skutečnou ostudou — víte o tom přece, ne?
Až se zbavím svého okolí — a budu-li kdy mít ve světě něco křesťanského, nebude to zadarmo.

Poznámky

Carolus-Duran (Charles Durand, 1837–1917), módní portrétista proslulý uvolněným a kolegiálním vyučovacím stylem, na rozdíl od přísnějšího akademického přístupu. ↩