Pátek, 4. října 1878 (Večer)

# Vendredi, 4 octobre 1878 (Soir)

Jaká hrozná existence. Jaká nemožná existence! Kdybych byla inteligentní, věděla bych, jak se z toho dostat. Ale jsem inteligentní jen na slovo — a ještě jen na mé vlastní. Kde jsem prokázala, ukázala svého ducha? Tím, že jsem žertovala s Cassagnacem?!! To byla jediná příležitost, jak odhalit své vysoké talenty… Nevhodná příležitost — Cassagnac není muž, který by… Měl příliš pověst záletníka, než aby to bylo vážné. Nikoho nevidím. Ale jděte! Ale jděte, jak je vám libo — zázraky neexistují, absolutně nikoho nevidím, až na občasného imbecila, jemuž říkám banality v mezích jeho chápání nebo věci, které ho porazí. Takhle vypadá život pro mě! A okolí — hloupé, nudné, otravné!! Nebýt jakési hrdosti, řekla bych, že mám dost, a že se vzdávám všech bojů!

Quelle affreuse existence. Quelle impossible existence ! Si j'étais intelligente je saurais bien me tirer de là. Mais je ne suis intelligente que sur parole et encore rien que ma parole à moi. Ou ai-je prouvé, montré mon esprit ? En blaguant avec Cassagnac ?!! C'était la seule occasion que j'avais de révéler mes hauts talents... Occasion peu propice, Cassagnac n'est pas homme à ... il avait trop la réputation de, coureur pour que cela soit sérieux. Je ne vois personne . Allons donc ! allons donc, tant que vous voudrez, les miracles n'existent pas, je ne vois absolument personne, sauf rarement quelque imbécile auquel je dis des banalités à sa portée ou des choses qui le renversent. Voilà la vie pour moi ! Et un entourage, sot, ennuyeux, tracassier !! Si ce n'était une sorte d'orgueil je dirais que j'en ai assez et que je renonce à toutes les luttes !

Konečně si uděláte představu o našich poměrech, řeknu-li vám, že moje největší štěstí je být sama — sama se nikdy nenudím — ale bouřím se, protože je to samota vynucená.

Enfin vous vous ferez une idée de notre intérieur si je vous dis que mon plus grand bonheur est d'être seule, seule je ne m'ennuie jamais mais je me révolte parce que c'est une solitude forcée.

Kdybychom byly zcela neznámé, bylo by to úplně jednoduché — ale minulost z Nice… Představte si, že Mme Gavini promluví o nás svým přátelům — celá Evropa prošla přes Nice. Buď nás nebudou znát, nebo řeknou, že jsme nechodily nikam. Opakuje-li to deset lidí, bude to vypadat podivně — pak podezřele. Co tedy dělat? Otálet jako nějaký Fabius?¹

Si nous étions tout à fait inconnus ce serait tout à fait facile, mais les antécédents de Nice... Supposez que Mme Gavini parle de nous à ses amis, toute l'Europe a passé par Nice. Ou bien on ne nous connaîtra pas, ou bien on dira que nous n'allions nulle part. Que dix personnes le répètent et cela paraîtra extraordinaire, puis louche. Enfin que faire ? Temporiser comme un Fabius quelconque ?

Jsou hloupí, nepraktičtí, měšťanští, otravní, dotěrní! Jaké mučednictví! Přísahám, že jsou chvíle, kdy by člověk poslal k čertu i hrdost i vše na světě — a rád by zemřel jako pes, jen aby unikl těmto rodinným zábavám. Ty večery! Skrýt se není možné — můj salon je vedle jejich; nesmysl u nich vyvolá odpověď nebo poznámku u mě — a pak hádka slov bez hlavy a paty, kde se jevím jako jakési monstrum. Neboť na mě křičí: lépe by bylo, kdybys nedělala to či ono, řeknou, že děláš to, řeknou, že uděláš tamto. V podstatě to vypadá, jako by mě předem varovali — a právě to je ukrutné. Je třeba být idiotem nebo hrozně vychytralým, aby člověk takto jednal a mluvil.

Ils sont stupides, ils ne sont pas pratiques, ils sont bourgeois, ils sont assomants, tracassiers ! Quel martyre ! Je vous jure que par moments on donnerait au diable et l'orgueil et tout au monde et que l'on aimerait mourir comme un chien pour échapper à ces passe-temps de famille. Ces soirées I! Impossible de me cacher, mon salon est à côté du leur; une absurdité chez eux amène une réponse ou une observation chez moi et alors une querelle de mots qui n'a ni queue ni tête, et où j'apparais comme une sorte de monstre. Car on me crie: tu ferais mieux de ne pas faire ça ou ça, on dira que tu fais telle chose, on dira que tu feras telle autre. Au fond on a l'air de me prémunir, et c'est justement ce qui est atroce. Il faut être idiot ou horriblement rusé pour agir et parler de la sorte.

– „Bude křičet celý den“ — nebo:

- Elle va crier toute la journée - ou bien

– „Nadine, neodpovídejte — jinak rozbije vše.“

- Nadine, ne répondez pas autrement elle cassera tout.

Božská spravedlnosti! Co bych ráda rozbila, je má hlava!

Justice divine ! Ce que je casserais volontiers, c'est ma tête !

Nebo se říká:

Ou bien on dit:

– „Co jsi udělala ze svého mladého života? Ty sama se ničíš — ty jsi příčinou všeho, co nám vyčítáš.“

- Qu'as-tu fait de ta jeune existence ? C'est toi qui te perds, c'est toi qui est cause de tout ce que tu nous reproche.

Ať se to změní — nebo ať zemřu.

Que cela change ou que je meure.

Poznámky

Pozn. překl.: Quintus Fabius Maximus Cunctator („Odkladač“), římský vojevůdce proslulý strategií vyhýbání se přímé bitvě s Hannibalem. Marie aplikuje svou četbu Livia na osobní taktiku. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam