Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 11. září 1878

Pan Séraphin přišel navštívit slečnu Rosalii.
Pan hrabě si pronajal byt hned vedle nás, na rue Galilée 47.
Jsem téměř přesvědčena, že Cassagnacovo svědomí a mravy nestojí za mnoho — ale je zbytečné vstupovat do jeho špinavého soukromého života; jako vtipálka, pozéra a veřejného muže ho vidím.
Ach! Jaká existence! Jaká existence!
A pak — ten muž je nestydatost sama! Vsadím se, že kdyby ho přistihli při nějaké hanebnosti, nedal by se vyvést z míry: zaujal by pózu, přiznal by se, vysvětloval by s touto afektovanou upřímností celou záležitost a otočil by ji tak, že by člověk odcházel přesvědčen a ohromen přímostí, poctivostí a velkodušností tohoto muže.
Bois je teď velice zábavný. Je tu vše — i dvě velkoknížata, i Larderei na koni. Celý Řím, Neapol a Florencie jsou zde. Jen potkáváme známé tváře. Larderei ve mně probudil chuť jezdit na koni — ostatně si mám ještě vzít revanš za ten výlet na oslech v Sorrentu.
Bylo by třeba povolat sem mého odteď jediného bratra.
Nemám větší radost, než když slyším, jak o tom druhém říkají, že je to jen výtržník, urážeč, zkrátka — že není tím, po čem toužím. Je to zbytečné... neboť po chvíli si vynucuje pozornost, úctu a vše ostatní. A jsem ze života tak znechucena, že bych chtěla zemřít — kdybych nechtěla jezdit na koni.