Neděle, 18. srpna 1878

Ještě dnes ráno jsme byli v Sodenu. Slíbila jsem pět set pokleknutí tváří k zemi, zastihnu-li dědečka naživu. Slib jsem splnila. Není mrtev, ale o mnoho lépe na tom není. Stejně... a moje léčba v Emsu je v tahu, a pro nic za nic. Nenávidím Paříž!
Patnáctého srpna nebylo nic pozoruhodného. Prostá mše — to je vše. Mimo Soden nejsou Schwarz a Gans už vůbec nic. Vše je v salonu zpátky na místě, vedle kostry leží načatá punčocha a sodenské obrazy se válejí všude.
Tento byt je mi nepříjemný. Že jsem odjela a pak se vrátila, mi ho ukazuje jako nenáviděný home. Walitsky zde zemřel, Pincio se tu ztratil a Cassagnac se sem nikdy nevrátí. Je to dětinství, že všechna ta neštěstí schválně směšuji dohromady. Popírala jsem Boha, jako muži, které nemiluji, popírají mé srdce.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: home — domov; Marie anglické slovo používá s ironickým odstupem, jako by pojem skutečného domova byl jí cizí.