Neděle, 18. srpna 1878

Ještě dnes ráno jsme byli v Soden. Slíbila jsem pět set pokleknutí tváří k zemi, kdybych zastihla dědečka naživu. Slib jsem splnila. Není mrtev, ale není o mnoho lépe. Stejně... takhle mi přišla vniveč léčba v Emsu. Nenávidím Paříž!
Na 15. srpen nebylo nic zvláštního. Prostá mše — to je vše. Mimo Soden Schwarz a Gans přestali být čímkoli. Vše je v salonu zpátky na místě, vedle kostry leží načatá punčocha a sodenské obrazy se válejí všude.
Tento byt je mi nepříjemný. Odjet a pak se vrátit mi ho dává vypadat jako nenáviděný home. Walitsky zde zemřel, Pincio se tu ztratil a Cassagnac se sem nikdy nevrátí. Je to dětinství, že si pohrávám s myšlenkou splést dohromady všechna ta neštěstí. Zapírala jsem Boha tak, jak muži, které nemiluji, zapírají mé srdce.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: home — domov; Marie anglické slovo používá s ironickým odstupem, jako by pojem skutečného domova byl jí cizí.