Celá řada úžasných věcí — Dourassoffa představuje princům číšník Fritz. Připadám si náramně šibalská, když říkám *Gans* lidem, kteří nevědí, co to...
Princezna Thyra se vdává za Napoleona IV. — Je to pro mě rána.
Spousta věcí — ve skutečnosti maličkosti, ale tak mě rozdráždily, že jsem zívala celý večer; zívání je nakažlivé: za pět minut zívali všichni na...
Včera Dourassoff mluvil s princi na terase nejméně hodinu, a kvintesencí všech těch hovorů je toto: nemají valnou chuť být představeni — aspoň on,...
Už dva dny zpívám „l'oiseau s'envole“, protože tu zpívá kdekdo, až po myčky nádobí. Prý se tu někdo žení.
Coubovi jedou do Wiesbadenu a já je pověřuji odesláním tohoto lístku — v němčině.
Jsem křesťanka, bohužel!
Po výměně několika telegramů jedeme do Paříže. I když by to bylo předvídatelné a přirozené, byla bych zdrcena, kdyby se přihodilo něco strašného...
Ještě dnes ráno jsme byly v Sodenu. Slíbila jsem pět set poklon až k zemi, zastihnu-li dědečka naživu. Slib jsem splnila. Není mrtev, ale o mnoho...
Patnáctého srpna nebylo nic pozoruhodného. Prostá mše — to je vše. Mimo Soden nejsou Schwarz a Gans už vůbec nic. Vše je v salonu zpátky na místě,...
V našem domácím životě je pro mě cosi nesnesitelného! Starosti kvůli ničemu, neuvěřitelná bezstarostnost v závažných věcech — to je podstata všeho. A...
Zapomněla jsem zmínit, že strýc Nicolas je tu již tři neděle nebo déle. Je velmi ošklivý a je to nihilista — nihilista omezenec. Posmívala jsem se...
Z té výstavy jsem celá rozlámaná! Ubohý dědeček — už nemůže říct ano a ne jinak než rukou nebo očima, a přesto se o vše zajímá. Požádal, aby mu...
Začínám věřit, že nikdo nebude mít trpělivost číst tento rukopis. Dnes ráno jsem koupila fotografii Paula de Cassagnaca — sedí na ní klidně jako...
Barnola přišel. Jedna myšlenka mě trýzní a pohlcuje. Mám skoro dvacet let. A protože jsem ve čtrnácti vypadala na sedmnáct — posuďte, na kolik let mě...
Za hodinu jsem namalovala skicu ležícího dědečka. Na plátně č. 3. Říkají, že se povedla. Jenže víte, ty bílé polštáře, ta bílá košile, bílé vlasy a...
Byly jsme v kostele, kde byl velkokníže Konstantin.
Práci jsem znovu začala s veškerým zápalem a láskou, které vyplývají z dlouhého odpočinku a z netrpělivosti, s níž jsem tento den vyhlížela. Ze...
Nikdy své rodině neodpustím ta tři léta utrpení, ve věku, kdy se všechny mladé dívky v postavení, jako je naše, baví a chodí do společnosti. Kolik...
Včera v noci se mi zdálo jasné jako den, že brzy zemřu, a vstala jsem napsat dvě slova, která jsem ve tmě trojitě podtrhla. Dourassoff povečeřel a...
Nevím, jakou prozřetelností jsem se opozdila a v devět hodin ještě nebyla oblečena, když přišli říct, že se dědečkovi přitěžuje. Oblékla jsem se a...
Není možné vylíčit vám hrůzy, jež nám působí toto monstrum, jehož jméno by mi poskvrnilo pero.
V poledne tu byli všichni a Georges zabránil tomu, aby se obřad konal — byl přeložen na šest hodin.
Copak je to možné, když člověk čte věci, jako je ta, kterou si přečtete v dnešním Le Pays!
Vrátila jsem se ke své práci, tak nešťastně přerušené ve čtvrtek. Jsem otupělá. Obdržely jsme několik dopisů a vizitek s kondolencemi. Od Mme Balagny...
Včera jakýsi otrapa přivedl pana Georgese k nám; domovník ho nenechal vejít a poslali jsme ho k čertu — ne ovšem bez toho, že má matka, která je, Bůh...
Multedo píše. Mme Sarasin de Bock a několik dalších poslali své vizitky — Gaviniovi také. Když mi hlavou procházejí všechna naše setkání se Zesnulým,...
Dostáváme dopisy a vizitky z Nice. Florence mi píše. Odpovídám jí — zve mě na čas k sobě na venkov do Anglie. Hony a vše ostatní — to by možná bylo...
Dnes je poslední mše u rakve — kněz hodí špetku hlíny na víko na znamení pohřbu, a je hotovo.
Viděla jsem tedy Roberta-Fleuryho, ale mohla jsem mu ukázat jen jedinou kresbu, na níž jsem pracovala jediný den (tento týden byl nemocný model a...
Na mši a pak na procházku (ne kolem Jezera). Hromada neapolských známých — ale jak se domluvit v tom pekle kočárů.
Je to smutné, velice smutné — takový život!
Přihodila se scéna, která mě — přestože už bych na to měla být zvyklá — přivedla k nepříčetnému rozhořčení.
Bois je teď velice zábavný. Je tu vše — i dvě velkoknížata, i jeden Larderel na koni. Celý Řím, Neapol a Florencie jsou zde. Jen potkáváme známé...
Florence mi píše a zve mě. Snad tam v říjnu pojedu.
Mouzayovi k večeři — ke konci večera se mluvilo o Cassagnacovi a jeho nevysvětlitelném sňatku s dcerou *hraběte a hraběnky Stéphana Acarda.* Ptám se...
Vezmu Mme de Mouzay a jdeme k panu Albertu Gigotovi, prefektu policie Francouzské republiky. Musím říci ke chvále Francouzské republiky, že přístup k...
Ano, je to hrozný život, hrozný, hrozný.
Zdálo se mi o kočkách a hadech a u oběda jsem převrhla slánku. Jsem z toho celá ustrašená. Co se mi tedy přihodí? A levé ucho mě pálí.
Mme Antonská nás přišla navštívit.
Probudila jsem se v slzách — polštář byl promočen. Zdálo se mi, že mě Paul de Cassagnac přišel ujistit, že není ženatý, a že si ustřihl půlku kníru,...
Mme Antonská přišla na oběd — a pak nic.
Julian za mnou přišel říct, že pan Robert-Fleury je se mnou velice spokojen — a když to vše shrne, soudí, že dělám pro tak krátkou dobu věci...
*Villa Fortunée, Carabacel*
Včera zcela nečekaně měla Pincia dvě mláďata — bílá a roztomilá jako ona sama.
Doenhoff u nás večeřel. Pět minut před jeho příchodem máma dostane depeši, kterou téměř násilím přečtu a zabavím — neboť je od onoho strašáka.
Coubovi u nás večeřeli — vzpomínali jsme na Soden a hodně se smáli.
Dělám svůj první oficiální obraz. Měla jsem dělat zátiší — tedy jsem, jak víte, namalovala modrou vázu a dva pomeranče, pak mužskou nohu — a to je...
Mám dopisy od Abazové a od Florence — k ní rozhodně nepojedu, dávám přednost Výstavě a ostatnímu… ateliéru. Ale tam jste jistě našli dopis od Mouzay...
Doenhoff s námi obědval, zkoušel si mou pelissu, hrál si na dvorného. Po návratu z ateliéru jsem ho zastihla v salonu — i Mme Coubé tam byla.
V osm hodin jsem si myslela, že je již jedenáct. Dala jsem se tedy do hraní stupnic na mandolínu a zároveň jsem četla Balzaca. Proč se říká, že...
Ráno maluji, odpoledne kreslím.
Ženský ateliér se podílí na tomto lesku a Robert-Fleury soupeří s Lefebvrem a Boulangerem. Při každé příležitosti říká Julian: „Co by říkali dole?“...
Marcuard nám oznamuje smrt svého otce. Musel zdědit dost peněz.
Máma omdlela při zkoušení šatů. Její zdraví se zhoršuje pomalu, ale nepřetržitě. Dělá mi starosti.
Moje akademická kresba byla shledána velmi dobrou, velmi dobrou, velmi dobrou.
Ne — Zesnulý v sobě nespojuje tu vznešenost a svatost, jakou vyžaduje moje zbožňování.
„Dole je to nacpané,“ říká Julian, „jdu snést vaši akademickou kresbu dolů — dejte mi ji.“
To je zatracená existence — a ještě štěstí, že nemusím říkat: existence zatracená.
Je to hloupé — ale ze závisti těch žen je mi smutno. Je to tak malicherné, tak nízké, tak ošklivé. Nikdy jsem neuměla závidět.