❦
Čtvrtek, 29. srpna 1878
Jeudi, 29 août 1878
Nevím, jakou prozřetelností jsem se opozdila a v devět hodin ještě nebyla oblečena, když přišli říct, že se dědečkovi přitěžuje. Oblékla jsem se a několikrát jsem za ním zašla. Máma, teta, Dina pláčí tiše i nahlas. Pan Georges se volně procházel — nic jsem mu neřekla, v těch hrozných chvílích nebylo místo pro mravní kázání. V deset přišel kněz a za několik minut bylo po všem.
Je ne sais par quelle providence j’étais en retard et à neuf heures n’étais pas encore habillée, lorsqu’on vint me dire que grand-papa allait plus mal. Je me suis habillée et suis allée à plusieurs reprises le voir. Maman, ma tante, Dina pleurent bas et tout haut. M. Georges se promenait librement, je ne lui dis rien, il n’y avait pas à faire de la morale dans ces moments affreux. A dix heures le prêtre est arrivé et au bout de quelques minutes tout a été fini.
Zůstala jsem tam až do konce, na kolenou, a střídavě jsem přikládala ruku na to ubohé čelo nebo nahmatávala puls.
Je suis restée là jusqu’à la fin à genoux et tantôt passant une main sur ce pauvre front, tantôt tâtant le pouls.
Viděla jsem ho umírat, ubohého drahého dědečka — po tolika utrpeních. Nerada říkám banality.
Je l’ai vu mourir pauvre cher grand-papa., après tant de souffrances. Je n’aime pas dire des banalités.
Při pobožnosti u lůžka se máma zhroutila do mé náruče — museli ji odnést a uložit do pokoje. Všichni hlasitě plakali, i nihilista Nicolas; plakala jsem také, ale tiše. Uložili ho na postel špatně ustlanou — ti sluhové jsou odporní, dávají do toho takovou horlivost, že to bolí... Sama jsem upravila polštáře, přikryla je batistem lemovaným krajkami a kolem postele jsem rozestřela šátek — té železné postele, kterou měl rád a která by jiným připadala ubohá. Kolem dokola bílý mušelín; ta bělost se hodí k poctivosti duše, jež odletěla, a k čistotě srdce, jež už nebije. Dotkla jsem se jeho čela, když bylo již studené — a nepociťovala jsem ani strach, ani odpor.
Pendant le service qui a eu lieu près du lit maman est tombée dans mes bras, on dût l’emporter et la coucher dans sa chambre. Tout le monde pleurait tout haut, même le nihiliste Nicolas, je pleurais aussi, mais tranquillement. On l’avait couché sur son lit mal arrangé, ces domestiques sont abominables, ils y mettent un zèle qui fait mal... j’ai arrangé moi-même les oreillers les recouvrant de batiste bordée de dentelles et j’ai drapé un châle autour du lit qu’il aimait en fer, et qui paraîtrait pauvre aux autres. Tout autour, de la mousseline blanche, cette blancheur va à l’honnêteté de l’âme qui s’est envolée et à la pureté du cœur qui ne bat plus. Je lui ai touché le front quand il était déjà froid et je n’ai ni peur, ni dégoût.
Rána se dala čekat — a přesto vás omráčí.
On s’attendait au coup mais on est assommé quand même.
Sepsala jsem telegramy a parte. Ale bylo třeba se postarat i o mámu, která dostala prudký záchvat nervů. Myslím, že jsem se zachovala naprosto slušně — a že tím, že jsem nekřičela, nemám o nic horší srdce než ostatní...
J’ai rédigé les dépêches et les lettres de faire-part. Mais il fallait aussi donner des soins à maman qui eut une violente attaque de nerfs, je crois que j’ai été tout à fait convenable et que pour ne pas crier je n’ai pas plus mauvais cœur que les autres...
Už nedokážu rozlišit sny od skutečných pocitů — copak jsem nedošla tak daleko, že jsem si cestou kolem portrétu řekla: jak by s námi sdílel naše bolesti, jak by byl ke mně laskavý.
Je ne sais plus distinguer mes rêves de mes sentiments réels, ne suis-je pas allée jusqu’à me dire en passant devant le portrait: comme il partagerait nos peines, comme il serait bon pour moi.
Bylo třeba poslat pro švadleny na smuteční šaty atd. Moje rodina by byla schopná nenosit vnější smutek, protože nechápe, že na smutek v duši se vůbec nehledí a že čím víc krepu kdo nosí, tím je lepší matkou, lepší dcerou, neutěšitelnější vdovou.
Il a fallu envoyer chercher des faiseuses de deuil etc. Ma famille serait capable de ne pas mettre de deuil extérieur ne comprenant pas qu’on ne tient aucun compte du deuil de l’âme et que plus on met de crêpe plus on est bonne mère, bonne fille, veuve inconsolable.
Georges pláče, ale zároveň se švadleny ptá, jestli šije „i pánské kalhoty“, a teď se hádá se všemi, totiž hádá se sám, protože mu nikdo neodpovídá. Zrůdná duše, komediantská, falešná, odporná, bláznivá, idiotská.
Georges pleure mais il demande en même temps à la couturière si elle fait « des pantalons pour hommes » et à présent il se dispute avec tout le monde, c’est-à-dire il se dispute tout seul car on ne lui répond pas. Ame monstrueuse, actrice, fausse, détestable, folle, idiote.
Ve vzduchu je odporná směs vůně květin, éteru a kadidla, je horko a okenice jsou zavřené, a opilý hlas staršího syna zní jako kladivo, chvílemi přehlušený rachotem povozů od Výstavy. Je to hanebné, ten opilý muž, když v domě leží jiný muž mrtvý.
L’atmosphère offre un affreux mélange de fleurs, d’éther et d’encens, il fait chaud et on a fermé les volets, et la voix ivre du fils ainé raisonne comme un marteau couverte par moments par le bruit des charrettes venant de l’Exposition. C’est honteux cet homme ivre quand il y a un autre homme mort dans la maison.
Ve dvě jsem začala malovat portrét ubohého mrtvého, ale ve čtyři vysvitlo slunce a musela jsem přestat; bude to jen skica.
A deux heures je me suis mise à peindre le portrait du pauvre mort mais le soleil est venu à quatre et il a fallu s’interrompre, ce ne sera qu’une esquisse.
Nevím, jak má všechno probíhat, ale instinktivně se snažím dodržovat etiketu, a přitom mít dobré srdce.
Je ne sais pas comment tout doit se passer mais je tâche instinctivement d’observer l’étiquette tout en ayant bon cœur.
Při řečech o dědictví se ti dva výteční bratři Georges a Nicolas pohádali a Nicolas chce odjet, ještě než uvidí otce uloženého do rakve. Každou chvíli otvírám tuhle knihu, abych do ní zapsala nějakou ničemnost, mé matky jsou děti, ale mají lidské city, kdežto tihle netvoři!... opravdu, na tom všem je dobrý jen ten portrét, dívám se na něj a on… sdílí všechny mé city.
Tout en causant héritage les deux excellents frères Georges et Nicolas se sont brouillés et Nicolas veut partir avant même de voir son père mis en cercueil. A chaque instant j’ouvre ce livre pour y enregistrer quelque vilenie, mes mères sont enfants mais elles ont des sentiments humains, tandis que ces monstres !... vraiment il n’y a dans tout cela de bon que le portrait, je le regarde et il... partage tous mes sentiments.
Myslíte si, že své matky nemám ráda; ano, nenáviděla jsem je, dokud jsem všechno nepochopila. Teď chápu, že jsou to mé děti, rozmazlené, nenapravitelné, špatně vychované děti, které mi však prokazují služby, jaké mohou, a které mám ráda, když jsem dost rozumná, abych byla shovívavá a nežádala po nich nic, co se týká etikety, společnosti a jisté mravní péče… Hloupé přece nejsou, jako mnohé, které jsem viděla; jenže ty hloupé ženy umějí žít, a ony ne.
Vous croyez qu je n’aime pas mes mères, oui je les détestais avant d’avoir tout compris. Je comprends maintenant qu’elles sont mes enfants, des enfants gâtées, incorrigibles, mal élevées, mais qui me rendent les services qu’elles peuvent et que j’aime quand je suis assez raisonnable pour être indulgente et ne leur rien demander de ce qui concerne l’étiquette, le monde et certains soins moraux... Elles ne sont pourtant pas bêtes comme j’en ai vu beaucoup; mais ces femmes bêtes savent vivre et elles ne le savent pas.
Ubohá Dina — dědeček jí zanechal 50 000 rublů ve směnce na mámino jméno. Ale ani halíř z toho neuvidí; bratři bezpochyby podají žalobu. Nicolas už v kuchyni1 šířil pověsti, že otec měl horečnaté bludy a zpíval — ačkoli od našeho návratu nedokázal ani vykřiknout! Listina byla sepsána zároveň se závětí ještě v době, kdy jsme bydleli na Champs-Élysées; ostatně dědeček nikdy neztratil vědomí — svědčí o tom dopis od Multeda. Jen ty poslední dva dny neměl síly a ponenáhlu zhasínal...
Pauvre Dina, grand-papa lui a laissé 50.000 roubles, dans une traite au nom de maman. Mais elle n’en verra pas un sou, sans aucun doute les frères feront un procès. Nicolas répandait déjà le bruit à la kitchen que son père avait le délire et chantait; quand depuis notre retour il ne pouvait même plus crier ! L’acte a été fait en même temps que le testament quand nous habitions encore les Champs-Elysées; d’ailleurs grand-papa n’a jamais perdu connaissance, témoin la lettre de Multedo. Seulement ces deux derniers jours il n’avait plus de forces et s’éteignait peu à peu...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „kitchen“ – Marie tak označuje čeleď a služebnictvo. ↩