❦
Pondělí, 26. srpna 1878
Lundi, 26 août 1878
Práci jsem znovu začala s veškerým zápalem a láskou, které vyplývají z dlouhého odpočinku a z netrpělivosti, s níž jsem tento den vyhlížela. Ze starých spolužákyň tu není skoro nikdo než Amélie a tři čtyři bezbarvé Francouzky. Ostatní jsou u moře. Právě jsem za tři hodiny přečetla velice romantickou knihu Octava Feuilleta, „Deník jedné ženy“1. Název mě svedl.
J’ai recommencé mon travail avec toute l’ardeur et tout l’amour qui résultent d’un long repos et de l’impatience avec laquelle j’attendais ce jour. En fait d’anciennes il n’y a guère qu’Amélie et trois ou quatre Françaises sans couleur. Les autres sont à la mer. Je viens de lire en trois heures de temps un livre très romanesque d’Octave Feuillet, « Le journal d’une femme ». Le titre m’avait séduite.
Můj budík zvoní jako katedrální hodiny v dálce. Myslím, že je to tím, že je to stroj z druhé ruky, ale zvuk je kouzelný, jemný, tlumený, chvějivý.
Mon réveil sonne comme une horloge de cathédrale à distance. Je crois que c’est parce que c’est une machine d’occasion mais enfin le son est ravissant, doux, sourd, vibrant.
Copak nikdy nikoho milovat nebudu? Milovala jsem už někdy? Miluji? Za to může Octave Feuillet. Je Zesnulý oním vynikajícím mužem, jakého jsem si představovala, nebo jen nízkým žurnalistou? Co si o tom myslí svět? To bych ráda věděla, abych mu konečně mohla nalepit štítek. Mám se oddat svým romantickým představám, nebo pohrdat? To bude naprosto záviset na kvalitě hrdiny. Je ženatý, to je pravda, ale na okamžik mě napadlo udělat z něj navzdory tomu jaksi cíl své existence... Nevím, proč se Francouzům vyčítá, že píší nemravné knihy... všichni dobří spisovatelé jsou přehnaně mravní (může-li v těchto věcech vůbec existovat přehnanost), takže po přečtení románu jsem strašlivě puritánská; a už i bez románů nenávidím všechno... nedovolené.
Est-ce que je n’aimerai jamais personne ? Est-ce que j’ai déjà aimé ? Est-ce que j’aime ? C’est Octave Feuillet qui en est cause. Le Défunt est-il l’homme supérieur que j’ai imaginé ou bien un vil journaliste ? Qu’en pense-t-on dans le monde ? Je voudrais bien le savoir pour pouvoir enfin y mettre une étiquette. Dois-je m’abandonner à mes idées romanesques ou bien mépriser ? Cela dépendra absolument de la qualité du héros. Il est marié c’est vrai, mais j’ai eu pendant un instant la pensée d’en faire malgré cela en quelque sorte le but de mon existence... Je ne sais pourquoi on accuse les Français de faire des livres immoraux... tous les bons écrivains sont excessivement moraux (si l’excès peut exister en ces choses-là) de sorte qu’après avoir lu un roman je suis affreusement puritaine, déjà sans romans je hais toutes les... choses irrégulières.
Takže nechci nic, co by... chtěla bych dospět k logickému závěru, a nemám čas.
Ainsi je ne veux rien qui... je voudrais arriver à une conclusion logique et je n’ai pas le temps.
Ale zdá se mi, že jsem s tím mužem spjata — a víte co! Chtěla bych, aby to byla pravda.
Mais il me semble que je suis liée à cet homme et tenez ! Je voudrais que cela fût vrai.
Poznámky
„Deník jedné ženy“ (Le journal d’une femme, 1878) od Octava Feuilleta (1821–1890) je deníkem vdané ženy zmítané mezi manželskou povinností a romantickou vášní. ↩