❦
Středa, 28. srpna 1878
Mercredi, 28 août 1878
Včera v noci se mi zdálo jasné jako den, že brzy zemřu, a vstala jsem napsat dvě slova, která jsem ve tmě trojitě podtrhla. Dourassoff povečeřel a odešel plný úcty, neboť slyšel mámu mluvit o Císaři, o dvorském životě a o mši v Paláci. Atd. Tato žena se dotkla všeho a nic si nepodržela.
Hier la nuit il m’a semblé clair comme le jour que j’allais mourir très vite et je me suis levée pour écrire les deux mots que j’ai triplement soulignés dans les ténèbres. Dourassoff a dîné, il est parti rempli de respect ayant entendu maman parler de l’Empereur et de la cour et de la messe au Palais. Etc. Cette femme a touché à tout et n’a rien gardé.
Doporučuji vám zvláště toto číslo Le Pays a zároveň lituji, že je nedokážete ocenit, protože Zesnulého neznáte. Pro mě je to, jako bych ho slyšela — a Cassagnacovy řeči získávají poslechem sto procent, stejně jako řeči pana de Broglieho1 čtením. Čtěte to, jako byste byli mnou, bude vám to dělat větší radost. To je hodně povyku kvůli jednomu banketu; kdyby republikáni oznamovali své bankety tak velkými písmeny, nebylo by ve Francii dost papíru.
Voici un numéro du « Pays » que je vous recommande spécialement tout en regrettant que vous ne puissiez l’apprécier ne connaissant pas le Défunt. Pour moi c’est comme si je l’entendais et les discours de Paul de Cassagnac gagnent cent pour cent à être entendus, comme ceux de M. de Broglie à être lus. Lisez-le comme si vous étiez moi, cela vous fera plus de plaisir. C’est bien du tapage pour un banquet, si les Républicains devaient annoncer les leurs avec d’aussi grosses lettres il n’y aurait plus assez de papier en France.
Možná si myslíte, že zuřím... mýlíte se. Kdybych se musela rozčílit, musela bych z toho zemřít. Malý hněv není hoden předmětu — mohu zůstat lhostejná. Je to stejně šťastné jako podivuhodné. Vysvětluji si to tak... Vidím se tak daleko od toho, čeho jsem se mohla dotknout, že se ani neobtěžuji hněvat. Na obzoru nevidím ani náhradu, ani pomstu, ani naději. Tváří v tvář této nicotě a absolutní nesmyslnosti jakéhokoli výbuchu zůstávám klidná — a pak... čekám na ostatní noviny a na názor národů. Moje rodina je zasažena a mlčí, myslíc si, že jsem celá z míry — a přece mé přirozené, vyrovnané chování... ona tomu jistě vůbec nerozumí.
Vous me croyez peut-être bien furieuse... vous vous trompez. S’il me fallait me mettre en colère il faudrait en mourir. Une petite colère n’est pas digne du sujet, je puis rester indifférente. C’est aussi heureux qu’étonnant. Je me l’explique par... Je me vois tellement loin de ce que j’aurais pu coudoyer que je ne prends même pas la peine de me fâcher. Je ne vois ni compensations, ni revanche, ni espoir à l’horizon. Devant ce néant et l’absolue stupidité de toute démonstration je reste calme et puis... j’attends les autres journaux et l’opinion des peuples. Ma famille est atteinte et garde le silence me croyant dans tous les états, pourtant mon maintien naturel et placide... elle n’y comprend sans doute rien.
Poznámky
Pozn. překl.: Vévoda Albert de Broglie (1821–1901), orleanistický politik a spisovatel; reprezentoval konzervativní, nikoli bonapartistickou větev opozice. ↩