❦
Pondělí, 2. září 1878
Lundi, 2 septembre 1878
Vrátila jsem se ke své práci, tak nešťastně přerušené ve čtvrtek. Jsem otupělá. Obdržely jsme několik dopisů a vizitek s kondolencemi. Od Mme Balagny a jejího manžela. Pana a Mme de Tunis. Pana des Perrières atd. Parte jsme rozeslaly všem — do Ruska, do Nice, do Německa, do Paříže, do Itálie.
J’ai repris mon travail si malheureusement interrompu jeudi. Je suis hébétée. Nous avons reçu plusieurs lettres et cartes de visites de condoléances. De Mme Balagny et son mari. M. et Mme de Tunis. M. des Perrières etc. On en a envoyé à tout le monde, en Russie, à Nice, en Allemagne, à Paris, en Italie.
Pan Nicolas se přestal ukazovat a durdí se, říkaje služebnictvu, že jsme ho oloupily. Opravdu, nemá cenu být poctivý — kdyby to člověk nepotřeboval sám pro sebe, kvůli ostatním by poctivý rozhodně nebyl. Tito idioti, tito zbabělci zřejmě nevědí, že zděděné statky jsou závětí nezcizitelné, a že dědeček vlastnil jen to málo, co sám nabyl, a s čímž naložil ve prospěch mámy, která vždy byla jeho milovanou a zbožňovanou dcerou. Zanechal téměř pět tisíc děsjatin1 [ruská plošná míra] — a mámě mohl dát jen dvě stě; hezká je ta okolnost, že tu závěť učinil před třemi lety v Nice, v naší nepřítomnosti a s pány Pattonem, Orgeskem, Bihovetzem, Anitchkoffem a Walitským za svědky. Těch dvě stě a několik desítek děsjatin — padesát, myslím, lesa — co zanechal mámě, má cenu jen proto, že tento malý pozemek sousedí s malou nemovitostí, kterou máma koupila asi před deseti lety, a takřka k ní patří. To jsou všechny ty loupeže. Hnusní lidé!
M. Nicolas ne se montre plus et nous boude disant aux domestiques que nous l’avons dépouillé. Vraiment ce n’est pas la peine d’être honnête et si l’on n’en sentait pas le besoin pour soi-même, on ne le serait certes pas pour les autres. Ces idiots, ces lâches semblent ignorer que les biens héréditaires sont inaliénables par testament, et que grand-papa ne possédait que peu de chose qu’il a acquis lui-même et dont il a disposé en faveur de maman qui a toujours été sa fille chérie et adorée. Il laisse près de cinq mille dessiatines, [mesure agraire russe] et il n’a pu en donner que deux cents à maman; ce qui est beau, c’est qu’il a fait ce testament il y a trois ans à Nice, en l’absence de nous toutes et avec MM. Patton, Orgesko, Bihovetz, Anitchkoff et Walitsky pour témoins. Il y a ces deux cents dessiatines et quelques dizaines, cinquante dessiatines je crois de forêt qu’il laisse à maman et qui n’ont de la valeur que parce que ce petit terrain touche et fait partie pour ainsi dire d’une petite propriété que maman a achetée il y a une dizaine d’années de cela. Voilà toutes les spoliations. Les sales gens !
Ti bídáci závidí tuhle bídu, dobře vědouce, že vdané dcery nic nedědí a že by máma bez tohoto dárku, na který dědeček pomyslel, nedostala nic. Říkají: „Ony musejí mít dost z romanovského jmění.“ To je úplná hloupost. Hnusní lidé! Místo aby oplakávali otce, myslí jen na peníze! Na peníze, které jim nikdo nechce ani nemůže vzít. Myslí si, že jsme napěchovány, naplněny, vypolštářovány, vycpány směnkami, obligacemi atd. s jejichž pomocí, které jako fingované dluhy přinutí k prodeji statků a přivedou peníze do našich kapes.
Les misérables, ils envient cette misère sachant bien que les filles mariées n’héritent de rien et que maman n’aurait rien eu sans ce cadeau que grand-papa a pensé à lui faire. Ils disent: « Elles doivent avoir assez de la fortune Romanoff “. C’est tout à fait bête. Les sales gens ! Au lieu de pleurer un père ils ne pensent qu’à l’argent ! A un argent que personne ne veut et ne peut leur enlever. Ils pensent que nous sommes bourrées, remplies, rembourrées, empaillées de traites, d’obligations etc. à l’aide desquelles qui simulant des dettes feront vendre les propriétés et amèneront l’argent dans nos poches.
Jaká hrůza. Myslím, že podají žalobu kvůli Dininým padesáti tisícům rublů, protože jsou vedeny na mámino jméno, aby se jich pan Georges nedotkl. Hnusní lidé — nemluvme o tom.
Quelle horreur. Je crois qu’ils feront un procès pour les cinquante mille roubles de Dina, parce que c’est fait au nom de maman pour que M. Georges n’y touche point. Les sales gens, n’en parlons plus.
Dvě stě vojáků na pochodu onemocnělo, čtyři zemřeli — a to vše cestou nevím kam na manévry. Pan de Cassagnac hřímá proti vládě — a tentokrát tento polobůh neuráží ani maršála, ani jeho ministry, ani republikány. To by nebylo dost grandiózní, a tak využívá své poslanecké imunity, která může brzy skončit, a operuje ve velkém. Ve svém rozhořčení vykřikuje a označuje celou Francii za hloupou. „Hloupí Francouzi,“ praví. Nu, a dostala to celá země i se vším, co v ní je. Ubozí Francouzi — hle, jste všichni idioti. Jaký kouzelník, ten Cassagnac.
Deux cents soldats sont tombés malades le long du chemin dont quatre sont morts. Tout cela en se rendant je ne sais où pour les manœuvres. M. de Cassagnac fulmine contre le gouvernement et cette fois ce demi-dieu n’insulte ni le maréchal ni ses ministres, ni les Républicains. Tout cela ne serait pas assez grandiose et il profite de son inviolabilité, qui peut cesser bientôt, pour opérer en grand. Il s’écrie dans son indignation et traite toute la France de stupide. « Français stupides » dit-il. Bon, voilà tout le pays, avec son contenu qui y passe. Pauvres Français vous voilà tous idiots. Quel enchanteur que ce Cassagnac.
Ještě nikdy nebyl troufalejší.
Il n’a jamais été plus crâne.
Jeho zvolení bude bezpochyby zrušeno — ale bude bezpochyby znovu zvolen v triumfu. Bohužel jsem si tím jistá. Z té strany mu starosti nepřijdou — ani mně potěšení... Nepřeji tomuto muži smrt; nevěděla bych, co se sebou, ale chtěla bych, aby si po svém špinavém sňatku nevedl tak... dobře. Copak nestačí, že je ženatý — ještě mi musí vzít možnost pohrdat jím. Každý den mu přináší triumf. Nemyslím, že je to jen ve fantazii vaší služebnice. Noviny stále hovoří o sňatku s princeznou Thyrou a Republika mi vůbec nepřipadá pevná. Ohromuje a rozzuřuje mě sebejistota těch bídných bonapartistů.
Son élection sera cassée sans aucun doute mais il sera sans aucun doute réélu en triomphe. J’en suis malheureusement bien sure. Ce n’est pas de ce côté que lui viendront les inquiétudes ni à moi un plaisir... Je ne souhaite pas qu’il meure cet homme, je n’aurais que faire de moi, mais je voudrais qu’il ne se pose pas si... bien après son sale mariage. N’est-ce pas assez qu’il soit marié; il faut encore m’ôter le moyen de le mépriser. Chaque jour lui apporte un triomphe. Je ne crois pas que ce soit uniquement dans l’imagination de votre servante. Les journaux parlent toujours d’un mariage avec la princesse Thyra et la République m’a bien l’air de ne pas être solide. C’est l’assurance de ces misérables bonapartistes qui me renverse et qui m’enrage.
Můj dědeček je mrtev; chodím celá ve smutku, s rodinou, každý den poslouchat modlitby říkané před jeho rakví, mám upřený pohled a bledé tváře. Myslím na svůj pobyt v Římě, v Nice — a zuřím!! Nebo myslím na Cassagnaca... bez něj bych snesla zbytek — ale vědět, že tento muž si tak dokonale uvědomuje vše, až se usmívá při pomyšlení na účinek, jaký na mě mají jeho řeči a záležitosti. Tak dobře mi rozumí a tolik se mi podobá... Já ho neoklamám...
Mon grand-père est mort, je vais tout en deuil, avec ma famille, tous les jours écouter les prières dites devant son cercueil, j’ai les yeux fixes et les joues pâles. Je pense à mon séjour à Rome, à Nice et je rage !! Ou bien je pense à Cassagnac... sans lui je supporterais le reste mais savoir que cet homme se rend si parfaitement compte de tout, au point de sourire à l’idée de l’effet que font sur moi ses discours et ses affaires. Il me comprend si bien et il me ressemble tant... Je ne lui en ferai pas accroire...
Poznámky
Pozn. překl.: Děsjatina (rusky: десятина) je ruská plošná míra odpovídající přibližně 1,09 hektaru (asi 2,7 akru). Pět tisíc děsjatin odpovídá zhruba 5 450 hektarům. ↩