❦
Sobota, 21. září 1878
Dočkala jsem se komplimentů a povzbuzení. Breslau,1 jež se vrátila od moře, přivezla studie selských žen, hlav rybářů atd. Mají rozkošnou barvu — a ubohá Amélie, která se utěšovala tím, že Breslau barvu nemá, protáhla obličej. Breslau bude velký malíř — skutečně velký malíř. A kdybyste věděli, jak přísně soudím a jak pohrdám domýšlivostí ženštin a jejich zbožňováním Roberta-Fleuryho, protože prý je krásný — pochopili byste, že se nerozplývám pro nic za nic. Ostatně až mě budete číst, proroctví bude splněno. Musím se nutit kreslit zpaměti — jinak se nikdy nenaučím komponovat. Breslau stále dělá skici, náčrty, spoustu věcí. Dělala to již dva roky předtím, než vstoupila do ateliéru, kde je přes dva roky. Vstoupila tam asi v červnu 1876 — v době, kdy jsem v Rusku promarňovala sama sebe... Bída!!Samedi 21 septembre 1878
Probudila jsem se v slzách — polštář byl promočen. Zdálo se mi, že mě Paul de Cassagnac přišel ujistit, že není ženatý, a že si ustřihl půlku kníru, který jsem pečlivě zabalila do papíru s úmyslem zajít s ním k somnambulce. Tu přijde Mme de Daillens a chce mi ten knír vzít — popadneme se u dveří, já hodím svůj balíček do temné chodby a Mme de Daillens zmizí. Místo somnambulky pak nalézám dědečka a babičku — a všichni tři se objímáme, pláčeme, pláčeme, pláčeme; nakonec potkám Walitského, který je jak se radí s nějakým starověkým pulláriem,2 jenž seděl před pytlem obilí.
Je me suis réveillée en larmes et l’oreiller en était trempé. J’ai rêvé que Paul de Cassagnac était venu m’assurer qu’il n’était pas marié et qu’il avait coupé la moitié de sa moustache que j’ai soigneusement pliée dans un papier, avec l’intention d’aller consulter une somnambule. Là-dessus arrive Mme de Daillens et [elle] me dispute cette moustache, nous nous empoignons auprès d’une porte, je jette mon paquet dans un corridor noir et Mme de Daillens disparaît. Alors au lieu d’une somnambule je trouve grand-papa et grand-maman et tous les trois nous nous embrassons, nous pleurons, pleurons, pleurons; enfin je rencontre Walitsky qui est en train de consulter un pullaire antique qui était assis devant un sac de grain.
Ubohý Cassagnac — probouzím se a dovídám se o neštěstí, jež ho potkalo. Pan Clément Laurier právě náhle zemřel — a za předpokladu, že tak docela nevypořádal své účty... to se může stát, viďte; byl ještě mladý a pak tak bohatý — věřilo se mu, mohlo se odkládat. Přiznávám, že bych z toho byla nadšena. Popaul by dostal jen to, co si zaslouží jeho zbabělost.
Pauvre Cassagnac, en me réveillant j’apprends le malheur qui lui arrive. M. Clément Laurier vient de mourir subitement et en supposant qu’il n’ait pas tout à fait réglé ses comptes... cela peut arriver n’est-ce pas; il était jeune encore et puis si riche, on avait confiance, on a pu différer, j’avoue que j’en serais ravie. Popaul n’aurait que ce que sa lâcheté mérite.
Šly jsme na Ruský koncert, jenž se jako všechny tyto koncerty koná ve slavnostním sále Trocadéra. Závěrečný sbor ze Života za cara3 je čertovsky hlučný, pokud nechápete, oč jde — přesto však strhující; stěží jsem se zdržela pláče.
Nous sommes allés au Concert Russe, qui comme tous ces concerts-là se donne dans la salle des fêtes du Trocadéro. Le chœur final de la Vie pour le Czar est diablement tapageur, si on ne comprend pas de quoi il s’agit, mais toutefois empoignant, je me suis avec peine retenue de pleurer.
Republikánský sál má k dokonalosti daleko s těmi svými R.F. — ramollissement fatal (smrtelné ochabnutí), régime forcé (nucený režim), rage funeste (zhoubná zuřivost), rengaine funèbre (pohřební refrén), réforme funambulesque (provazolezecká reforma) atd. atd.
La salle républicaine laisse bien à désirer avec ces R.F., ramollissement fatal, régime forcé, rage funeste, rengaine funèbre, réforme funambulesque etc. etc.
Florence mi píše — prý jsem slíbila, že přijedu. Možná pojedu.
Florence m’écrit, il paraît que j’ai promis de venir, peut-être irai-je.
Poznámky
Pozn. překl.: Louise Breslau (1856–1927), švýcarsko-německá malířka, Mariina hlavní rivalka i přítelkyně na Académie Julian; roku 1901 obdržela Řád čestné legie. ↩
Pozn. překl.: Pullarius (lat.) — římský věštec věštící z chování kuřat; Marie četla Livia. ↩
Pozn. překl.: První ruská národní opera Michaila Glinky (1836); základní dílo ruského hudebního nacionalismu. ↩