❦
Neděle, 15. září 1878
Co se novinek týče — včera Alexandre koňmo doprovázel kurtizánu1, což nás naplňuje hrůzou a nutí mě říkat mu Pan-dvacet-franků-za-hodinu. A dnes večer se procházel se svým bratrem. Kompenzační systém.Dimanche 15 septembre 1878
Mouzayovi k večeři — ke konci večera se mluvilo o Cassagnacovi a jeho nevysvětlitelném sňatku s dcerou hraběte a hraběnky Stéphana Acarda. Ptám se vás, jak spolu ladí toto Stéphano, Acard a hrabě! De Daillens má naprosto pravdu, když říká, že kdo je Paulem de Cassagnacem, nežení se ve sklepě (jako první křesťané). Nevdává svou tchýni osm dní před sebou — nejde jí za svědka — neskrývá svůj sňatek — nenechá uveřejnit onu směšnou zprávu ve Figaru — a nedovolí, aby byl pan Clément Laurier svědkem nevěsty. K čertu! Když se hraje role, hraje se do konce.
Les Mouzay à dîner, à la fin de la soirée on a parlé de Cassagnac et de son inexplicable mariage avec la fille du comte et de la comtesse Stéphano Acard. Je vous demande comment ce Stéphano, Acard et comte s’harmonisent ensemble ! De Daillens a parfaitement raison de dire que quand on est Paul de Cassagnac ou ne se marie pas dans une cave, (comme les premiers chrétiens). On ne marie pas sa belle-mère huit jours avant soi, on n’est pas son témoin, on ne cache pas son mariage, on ne fait pas publier la ridicule note du « Figaro » et on ne permet pas que M. Clément Laurier soit le témoin de la mariée. Que Diable ! Quand on joue un rôle on le joue jusqu’au bout.
Pohleďte na tohoto Clémenta Lauriera, svědka slečny, kterou si Paul de Cassagnac bere — hle, jak nízko Cassagnac klesl: docela jako žurnalista za šest sou za řádku, docela jako dobrodruh, docela jako bídný fanfarón. Kdo mluví tak jako on o Republice a mužích 4. září2 a o půjčce Morgan — ten nedopustí, aby se pan C. Laurier patlal v jeho sňatku. Pan C. Laurier, který byl jím přímo nebo nepřímo označen přinejmenším za zloděje. Ten sňatek je vykolejení, anomálie; takový sňatek v dobrodružném a rytířském životě Cassagnacově je jako ovčí nožka, jež by narostla člověku.
Voyez ce Clément Laurier qui est le témoin de la demoiselle qu’épouse Paul de Cassagnac; voilà où il a été bas, bien journaliste à six sous la ligne, bien aventurier, bien un misérable fanfaron. Quand on parle comme il le fait de la République et des hommes du 4 septembre et de l’emprunt Morgan on ne laisse pas M. C. Laurier tripoter dans son mariage. M. C. Laurier qui plus ou moins directement a été traité par lui au moins de voleur. Ce mariage est un déraillement, une anomalie; un pareil mariage dans la vie avantureuse et chevaleresque de Cassagnac est comme une patte de mouton qui aurait poussé à un homme.
To boří celou stavbu — a i jeho články a velká slova se přestávají číst a poslouchat s potěšením, protože si člověk myslí, že lže; kdo po celý život dělá frajeřiny, kdo je veřejnou osobou — nedává políčky vlastním zásadám.
Voilà qui fait crouler l’édifice et même ses articles et ses grandes phrases, on ne les lit et ne les écoute plus avec plaisir, car on croit qu’il ment; quand on fait de l’esbroufe toute sa vie, quand on est un homme public on ne donne pas de soufflets à ses propres principes.
No ano — a to je právě ta škoda. Kdyby si vzal mě, nebyl by se vykolejil. Jeho již nelituji — ale lituji že muž, který vzbuzuje, že ho člověk už nelituje. Je to barbarský výraz, jak říká pan Victor Dury.
Eh bien oui, c’est justement ce qui est dommage, en me prenant il n’aurait pas déraillé. Je ne le regrette plus, mais je regrette qu’un homme qui suscite de ne plus le regretter. C’est une expression barbare comme dit M. Victor Dury.
Začínám cvičit kreslení figurek zpaměti.
Je commence à m’exercer à dessiner des bonshommes par cœur.
Je jedna věc, kterou jsem nikdy nepřipustila a která by vše vysvětlila: Láska.
Il y a une chose que je n’ai jamais admise et qui expliquerait tout: l’Amour.
A právě proto, že tomu nemohu věřit, je to možná pravda... Je všední, ohmataná... říkají, že je okouzlující... Ne — nevěřím, že je to žena, kterou Cassagnac miloval před vykolejením... ach, potom je schopen všeho — být i Pan-dvacet-franků-za-hodinu... ne, aspoň čtyřicet.
Et c’est justement parce que je ne puis y croire que c’est peut-être vrai... elle est commune, défraîchie... on la dit charmante... Non, je ne crois pas que ce soit là la femme aimée de Cassagnac avant le déraillement... oh ! après il est capable de tout, d’être un vingt francs l’heure même,., non, au moins quarante francs.
„Kdybych bývala tušila, že by Marie o něj stála, byla bych to zařídila — tím snáze, že on by si nepřál nic lepšího. Mezi Marií a nějakou Stéphano Acardovou je přece jenom pořádný rozdíl!“
- Si j’avais pu croire que Marie voudrait de lui, j’aurais arrangé la chose, d’autant plus facilement qu’il ne demandait pas mieux. C’est qu’il y a une rude différence entre Marie et une Stephano Acard !
To řekla Mouzay mámě, která s ní sešla dolů provést psy.
Voilà ce qu’a dit Mouzay à maman qui descendait avec elle pour promener ses chiens.
„Nevím, zda by ho chtěla,“ říká máma.
- Je ne sais si elle en aurait voulu, dit maman.
„Ale,“ pokračuje Mouzay, „pokaždé, když jsem o něm mluvila, odpovídala mi: ‚Fuj! Jaká hrůza!‘“
- Mais, reprit Mouzay, chaque fois que je lui en parlais elle me répondait: Fi ! quelle horreur !
„Je to pravda — já jsem to také slyšela říkat: ‚Jaká hrůza!‘“
- C’est vrai, je l’ai aussi entendu dire: quelle horreur !
I já jsem se slyšela. Víte, jak jsem tehdy smýšlela — a jak daleko ode mne byla myšlenka na banální ujednání. Ach, kdybych bývala věděla.
Moi aussi je me suis entendue. Vous savez comment je pensais alors et comme l’idée d’un arrangement banal était loin de moi. Ah ! si j’avais su.
Poznámky
„Cocotte“: kurtizána, vydržovaná žena; žena z polosvěta (demi-monde). ↩
Pozn. překl.: 4. září 1870 — datum vyhlášení Třetí republiky po pádu Napoleona III. v bitvě u Sedanu. Pro bonapartisty byl tento den symbolem revoluce a zániku císařství. ↩