❦
Sobota, 17. srpna 1878
Samedi, 17 août 1878
Ještě dnes ráno jsme byly v Sodenu. Slíbila jsem pět set poklon až k zemi, zastihnu-li dědečka naživu. Slib jsem splnila. Není mrtev, ale o mnoho lépe na tom není. Stejně... moje léčba v Emsu je v tahu, a pro nic za nic. Nenávidím Paříž! Člověk tu může být šťastný, spokojený a uspokojený víc než jinde, v Paříži může být život úplný, duchaplný, slavný, to vůbec nepopírám. Ale pro život, jaký vedu já, je třeba mít rád samo město; města jsou mi stejně jako lidé milá nebo protivná, ať jsou krásná či příjemná, a já nedokážu, aby se mi Paříž líbila.
Encore ce matin nous étions à Soden. J’ai promis cinq cents saluts par terre si je trouverais grand-papa vivant. J’ai exécuté ma promesse. Il n’est pas mort mais il n’en vaut guère mieux. Tout de même... voici ma cure d’Ems fichue pour rien. Je déteste Paris ! On peut y être heureux et content et satisfait mieux qu’ailleurs, à Paris la vie peut-être complète, intelligente, glorieuse je suis loin de le nier. Mais pour l’existence que je mène on a besoin d’aimer la ville elle-même, les villes comme les personnes me sont sympathiques ou antipathiques qu’elles soient belles, agréables, et je ne puis faire que Paris me plaise.